Komentáře k článku

to chce velké sebeovládání

to je zase píčovina :-p

V poslední práci byl kolega, který mě nesnášel ale maximálně. Pomlouval mě, dělal mi naschvály, už jsem se z toho málem hroutila, a pak jsem si našla pozitivní jogu: že vše a každého miluju.Z kraje to bylo těžké,ale když jsem ho v práci potkala, dívala jsem se na něj s pocitem, že ho miluji.Dívala jsem se mu do očí a představovala si, že je to báječný člověk plný úžasných vlastností. A za nějakou dobu jsem byla fakt v pohodě. Akorát za cca 3 měsíce co jsem byla v klidu jsem s pozitivními myšlenkami přestala, protže: za a)to už nebylo třeba a za b) jsem měla pocit že tohle nejsem já, ten snaživec co si představuje že vše je krásné a sluníčkové.

Lidé, kteří jsou plní zášti, nenávisti, závisti a zloby, by se měli v první řadě zbavit veškerých svých mindráků jiným způsobem a ne si hojit svoje pošramocené ego na ostatních! Neustálá potřeba někoho shazovat, ponižovat, nenávidět či pomlouvat ukazuje na silně zakomplexované jedince, kteří se bojí, aby někdo neobjevil jejich vlastní "nedokonalost".. Rady v tomto článku neřeší jádro problému a pochybuji, že jsou dlouhodobě účinné.

Kdepak, člověk, co nemá někoho hodně rád, ten může být i nebezpečný v tom, že pomlouvá. Je nutné mít se před ním na pozoru.Nedráždit, ale taky neustupovat. Pokud to je šéf a je možné najít si nové místo, dost lidí to udělá, zejména pokud ta práce není žádné zvláštní rito. Z dobré práce se neodchází snadno, ale zdraví je zdraví a než si nechat otravovat život někým, kdo nám škodí, potom to nemusí být tak těžké odejít jinam. Já jsem tohle zažila, jen co jsem dostavěla barák, šla jsem za jinou prací a ulevilo se mi nesmírně.

Nerada se hádám.Snažím se s každým vyjít.

Zajímavý článek.:-O

je to těžké

Tak to zrovinka přežívám. Jedna kolegyně mně nesnáší. Odmítá se se mnou bavit o tom proč, prostě mně zazdila. Jenomže ji všichni milují, nedají na ni dopustit, že ona je taková milá, sluníčková, hodná atd. Vždy když po mně vyjela, bylo to beze svědků. Je to velice náročné, ubírá to na síle. A jak na potvoru, já jsem hodně vnímavá na všechny emoce kolem sebe. Tak se snažím být nevšímavá a opakuji si větu mé mamky - když nemáš někoho ráda - měj ho ráda. Prostě podívat se na tu osobu jiným pohledem, že možná za tím jejím postojem je nějaká bolest, utrpení. Možná něco závidí, skrývá. Je v podstatě na tom hůř než já, protože ona nenávidí a v mé společnosti ji není dobře. Ale jak dlouho to vydržím já, tak to netuším.:-/

Měl jsem kolegu, který mně za zády pomlouval a celkově mě škodil. Snažil jsem se ho ignorovat, ale občas jsem mu vynadal. Pak byl chvíli pokoj. Nicméně přemáhat se nemůže vést k ničemu dobrému.

Starám se převážně o sebe-- druzí mě nezajímají.

Když Vás někdo nenávidí tak si ho nevšímejte. Dejte mu klidně najevo, že ho taky nesnášíte zůstaňte taková jaká jste, proč se přetvařovat, že jste jiná.. Já se takovým lidem prostě vyhýbám a nehraju scénu, že miluji každého.

Blbé je, když vás někdo nenávidí a sám ani pořádně neví proč, nebo hned zapadne do kolektivu, který má někoho v oku. Úplně nejhorší je nenávidět někoho jen proto, že vypadá lépe než on, má lepšího partnera, dovolené, auto a nevím co ještě. Já jsem naštěstí cynik a moc mě to netrápí. Taky se má spousta lidí líp než já. Jenže někteří lidé si v tom libují a ještě si k tomu hledají spřízněnou duši.

Vždycky když mi ublíží nějaký kluk, tak mi pomůže když si ho představím s rozbitým obličejem jako po autonehodě. Myslím si, že je to proto, že se hodně zamilovávám do vzhledu, takže představa ošklivého obličeje mě dokáže opravdu hodně odradit a spolehlivě mi pomáhá se odmilovat... Nahlas bych to raději ale nikomu neříkala, zkoušela jsem se o tenhle svůj objev podělit s rodiči a ti vypadali dost vyděšeně.... Myslím si, že to vůbec nepochopili (!) Nechystám se někomu rozbíjet obličej, jenom to používám jako takovou psychologickou pomůcku na odmilování - když si takový obrázek promítnu v hlavě, tak mi to pomáhá navenek zareagovat správně - poslat do háje toho, kdo mi ublížil.

Jedna spolupracovnice me takhle nenavidela, nesnasela, zarlila...ja jsem to monstrum ona je ta chudinka po roce a trech mesicich jsem se psychicky slozila,dnes beru antidepresiva, dlouho jsem mlcela a verila ze to jednoho dne zkonci, bohuzel ne. Nekdy je lepsi ,,nebojovat,, za kazdou cenu a za vcasu odejit nebo to ,,vzdat,, a neverit tomu, ze se nekdo zmeni i kdyz ma v kapse pracovni smlouvu na dobu neurcitou.Zdravi si nekoupis a zadnej job za to nestoji ;-)

Tak takovouhle kravinu muze napsat jen nenavistny clovek.

:-O

Základem je neživit v sobě nenávist, zášť nesnášenlivost vůči tomu člověku...což je strašně těžké, když s tím člověkem musíte bát, třeba když je to vaše tchýně, a cítíte jak vás nenávidí, jak se vám chce pomstít, jak hledá každou příležitost, kde vás pomluví.....i podle Bible, jedinou ochranou proti zlu, je láska....a ten nápad, představovat si toho člověka, jako že ho milujete, nebo že je jiný než je, by mohl fungovat.....jak jinak se chcete ubránit před člověkem, který vás systematicky ničí ? Pokud mu začnete oplácet stejným, pak vás ta nenávist sežere a může vás stát život. Je dokázané, že člověk, který nenávidí, ničí energetické pole, toho, koho nenávidí.....bohužel nikde se neuvádí, jak se má dotyčný proti tomu bránit...ochranná vajíčka a podobné nefungují, pokud je to nejbližší člen rodiny....tady je každá rada drahá ! ....z pozorování sousedů a známých jsem zaznamenala, že ten kdo nenávidí, většinou vážně onemocní nebo zemře, ale ten kdo byl nenáviděný, si ponese zdravotní následky podle toho, jak moc nenávist oplácel a jestli alespoň po smrti odpustil.