Výčitky, hádky, urážky… Občas v každém vztahu nastane situace, kdy si tak docela nebereme servítky. Ale pokud se jedná o skutečné výjimky, nijak zvlášť vzájemné porozumění z dlouhodobého hlediska nenarušíme. To mnohem více škody mohou napáchat zdánlivě nevinné poznámky či fráze.
Zdá se totiž, že pokud tyto fráze používáme často a dlouhodobě, svému vztahu výrazně škodíme. Která sousloví bychom měli ze svého slovníku raději vypustit?
„Promiň, ale…“
Pokud se partnerovi či partnerce za něco omlouváte, měli byste to myslet upřímně. Žádné „
ale“. S tímto dovětkem totiž omluva ztrácí na důvěryhodnosti, ve skutečnosti působí, jako byste se vlastně ani neomlouvali – jako by vás k tomuto kroku někdo donutil a vy slovo „
promiň“ použijete jen proto, aby byl klid. Což možná chvíli bude, ale díky vašemu dovětku začínajícímu slůvkem „
ale“ nebude mít dlouhého trvání.
„Ne, nic mi není!“
Tohle bývá většinou specialita žen, ale ani muži nejsou v používání tohoto výroku, který má v danou chvíli s realitou jen málo společného, žádnou výjimkou. Věty typu „nic se neděje“ pronesené hlasem, který jasně naznačuje, že se „něco rozhodně děje“, nic nevyřeší. Jediné, co může pomoci, je otevřená konverzace. Pokud vás něco trápí, promluvte si o tom s partnerem/partnerkou. Jen tak se totiž problém vyřeší.
„Já jsem to ti říkal/říkala!“
Ano, občas děláme chyby, a to i přesto, že nás před nimi partner/partnerka varovali. Ovšem neustálé připomínání chyb a poukazování na vlastní „dokonalost“ ničemu nepomůže. Chyba už se stala, teď jde o to, nalézt řešení vedoucí k její nápravě. Tak na to pamatujte.
„Ty to moc prožíváš…“
Každý ve vypjaté situaci reagujeme jinak. A pokud partner/partnerka na nějakou „krizovku“ reaguje mnohem bouřlivěji než vy, asi tak činí z jednoduchého důvodu – jeho daná situace zasáhla mnohem víc než vás. Na tom ale není nic špatného, každý reagujeme jinak. Zpochybňovat něčí postoj je tak trochu podpásovka. Spíš se snažte najít možnosti, jak svou drahou polovičku uklidnit. Zesměšněním jejích emocí toho rozhodně nedosáhnete.
„No jo, ale co ty?“
Možná se vás partner/partnerka snaží upozornit na nějaký zlozvyk či chování, které jim ubližuje nebo vadí. Vy ovšem namísto toho, abyste se nad touto „
kritikou“ zamysleli či na ni adekvátně zareagovali, okamžitě přecházíte do útoku. A to velice osobního. „
Tak tobě vadí, že dělám to a to? Tak ty jsi mnohem horší, protože děláš tohle a tamto!“ Na nepříjemnou hádku je v tu chvíli zaděláno. A je to z velké části vaše vina.
„Když ty vždycky/nikdy…“
Nejenže váš výrok nejspíš nebude tak docela pravdivý (partner/partnerka určitě někdy ten koš vynesli, vyzvedli děti ze školky, umyli nádobí po snídani apod., což vám okamžitě připomenou), ale dokáže odstartovat poměrně dlouhou a nebezpečnou hádku. Partnera či partnerku svým výrokem zaženete do kouta, bude se cítit, že na něj/na ni neprávem útočíte. A zahájí protiútok.
Sledujte nás na sociálních sítích:
