Může být muž kamarád bez postranních úmyslů?

Ženy se slušňáky často kamarádí proto, že se od nich nebojí žádných sexuálně motivovaných útoků. Dotyční jsou většinou neschopní v konkurenci hezounů, svalovců a jinak sexuálně přitažlivých mužů. Jejich motivem být hodňousek a slušňák je čiré sobectví. Snaží se ve většině případů vetřít do přízně ženy a získat si ji jinak. Dokazuje to rozsáhlý výzkum profesora psychologie z Pensylvánie.

Hodný chlapec? Chyba lávky!

Profesor Scott Kaufman se prý přátelstvím mezi muži a ženami dlouhodobě zabývá a popsal „syndrom slušňáka“, jímž označuje muže, které ženy považují za neškodné kamarády mimo jakoukoli možnost navázat s ním sexuální poměr. Jenže! Motivem slušňáctví nejsou vyšší duchovní principy, ale čiré sobectví. Tedy ve většině případů. Ačkoli existují výjimky, většina těchto „kamarádů“ pouze dlouhodobě snáší sexuální ignoraci ženy a doufá, že se dotyčná jednou nechá zlomit.

„Spousta milých mužů, kteří si stěžují na to, že jsou v přátelské zóně, vlastně moc milá a slušná není. Mají pocit, že mají na ženy právo, jsou to narcisové v rouše slušňáka. Říkají si, no, dobře, jsem s ní kamarád, proč ale se mnou nespí? A to není zrovna nejslušnější a nejhezčí přemýšlení,“ vysvětluje profesor Kaufman z University of Pennsylvania.

„Spousta velmi plachých mužů s nulovým sebevědomím se jednoduše smíří s přátelstvím ženy, než by vyjádřila skutečné touhy a city. Většina z nich neříká nic a prostě čeká, až k tomu dojde,“ dodává profesor Kaufman v rozhovoru pro deník The Mail.

Bez šance...

Většině mužů, kteří mají postranní úmysly, doporučuje, aby své city vyjádřili napřímo. Hrát si na slušňáka a kamaráda se nevyplácí, neupřímnost vždy vyjde najevo a žena se pak cítí zrazená a s o to větší pravděpodobností dotyčného odmítne.

Kaufmanův kolega doktor Robert Glover tvrdí, že slušňáci se často chovají altruisticky jen proto, aby se jim to vracelo. „Říkají si, pokud naplním potřeby druhých lidí, bez toho, aby o to museli žádat, tak oni zase naplní ty moje, bez toho, abych o to musel požádat já,“ míní. Jenže zklamou tím sami sebe. Většinou jejich potřeby nikdo nenaplní.