Odpověď na jedinou otázku odhalí, zda vám hrozí rozvod

Nikoho nepřekvapí, že vztah skončí, když jeden z partnerů cítí, že by mu po rozchodu bylo mnohem lépe. Ale to není tak spolehlivý předpoklad pro rozvod jako odpověď na jinou otázku. Nebo lépe řečeno schopnost odpovědět na ni správně.

Tou otázkou je: "Jak si myslíte, že se změní hladina štěstí u vašeho protějšku, když se rozejdete?" (Škála odpovědí je od jedné do pěti, kdy jedna se rovná odpovědi „výrazně zhorší“ a pět odpovědi „výrazně zlepší“.)

Odpověď sama na ni ale stále není rozhodující, rozhodující je to, zda člověk odpoví v souladu s tím, co si myslí či cítí jeho protějšek.

Riziko rozvodu je tedy o to vyšší, čím více se partner mýlí v odhadování toho, co jeho protějšek skutečně cítí. Právě tato neschopnost empatie a odcizení od partnera jsou výrazným prediktorem rozvodu.

Takže když partner odpoví, že se pocit štěstí zvýší, ale protějšek si myslí, že se sníží, nebo odpoví-li, že se sníží, ale protějšek si myslí, že se zvýší, vztah s největší pravděpodobností brzy zanikne. A to pravděpodobněji, než když partner odpoví, že se pocit štěstí protějšku po rozchodu zvýší a myslí si to i tento protějšek.

Proč? Protože tady existuje stále prostor pro zlepšení vztahu a je naplněn hlavní předpoklad pro jeho fungování – partneři jsou na sebe napojeni, komunikují a dobře vědí, co druhý cítí. Tím pádem se neignorují a jsou na sebe naladěni.

Autoři výzkumu Leora Friedbergová a Steven Stern sledovali 3,5 tisíce párů po dobu 30 let. Během té doby kladli všem partnerům dvě otázky, na něž měli odpovědět ve škále jedna (mnohem zhorší) až pět (mnohem zlepší). Otázkami bylo, jak si dotyčný myslí, že se po rozchodu změní úroveň jeho osobního štěstí, a jak si dotyčný myslí, že se po rozchodu změní úroveň osobního štěstí jeho protějšku.

Odpovědi partnerů pak porovnali a zjistili, že když se partneři neshodují v odhadování toho, co si myslí jejich protějšek, vztah velmi pravděpodobně do několika let skončí.