Někteří partneři jsou si podobní nejen povahou, ale i fyzicky. Proč lidé vyhledávají protějšky, které jsou jim fyzicky podobné? Odpověď už nějaký čas hledají psychologové. A vše nasvědčuje tomu, že za to můžou rodiče. Pokud k nim má dítě pozitivní vztah, stanou se podvědomě vzorem pro ideál partnera.
A i když dotyčný člověk bude přísahat, že se mu vlastní rodiče nelíbí a hlavně mu budou sexuálně odporní, přesto byli vzorem pro výběr protějšku. Mechanismus je ale složitější a neplatí obecně.
Nicméně v daném tématu už byla provedena řada výzkumů. Nejprve si vědci všimli, že někteří partneři jsou si fyzicky podobní víc než by bylo možné přičíst pouhé náhodě. Počítačová analýza fotografií desítek tisíc párů skutečně dokazuje, že jsou si partneři v průměru fyzicky velmi podobní. V průměru ale znamená, že jsou na světě samozřejmě stále miliony párů, které si podobné nejsou vůbec.
Vyvstala však otázka, proč si volíme sobě podobné protějšky. A odpovědí jsou právě rodiče. Není tomu totiž tak, že si volíme sobě podobné partnery, ale podobné rodičům a my sami jsme mnohdy podobní svým rodičům. Že za to můžou rodiče a nikoli naše vlastní podoba, totiž dokazují výzkumy s adoptovanými dětmi. U nich je totiž partner podobný rodičům adoptivním, jímž sami podobní nejsou.
Tento mechanismus byl ale popsán i u mnohých zvířat a říká se mu pozitivní sexuální imprinting (vštípení). Kupříkladu kůzle vychované ovcí v dospělosti vyhledává ovce místo koz. A u člověka možná do jisté míry tento mechanismus zůstal. Ale roli hrají i další aspekty. Třeba vztah s rodiči.
Podle doktorky Tamsin Saxtonové z Northumbria University mají rodičům podobné partnery nejčastěji lidé, kteří mají s rodiči velmi dobrý vztah. A naopak nedobrý vztah s rodiči souvisí s tím, že je partner spíš velmi nepodobný rodičům. Zřejmě se tedy během raného vývoje a dospívání v mozku formuje vzor pro partnera podle rodičů a podle vztahu k nim.
Aby ale nedocházelo k imbreedingu (příbuzenskému křížení), u většiny lidí vzniká odpor k sexu s blízkými příbuznými, s nimiž pobýváme dlouho a často. Tím příroda zaručuje genovou pestrost. Proč ale tedy volíme osoby podobné rodičům? Protože nejvíce potomků – opět podle výzkumů – plodí dva lidé vzdáleně příbuzní. Jsou tedy příbuzní, něčím podobní, ale dost jiní na to, aby jejich děti měly zdravé geny.
„
Navzdory těmto výzkumům, pokud mi někdo řekne, že jeho partner nevypadá vůbec jako jeho rodiče, nebudu vůbec překvapená. Podobnost s rodiči totiž zřejmě není na seznamu priorit vysoko u nikoho. Většina lidí chce partnera, který je milý, inteligentní a přitažlivý. Ale pokud vše ostatní je rovno, pak ten příjemný pocit familiárnosti může být dost na to, aby vztah začal fungovat nebo může udržovat ve vztahu pocit důvěry,“ vysvětluje Saxtonová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
