Dal si s námi schůzku, dorazíme na místo určení a on nikde. A tak čekáme a čekáme. Co všechno se nám při tom honí hlavou?
1. „Tak jsem tu, no jo, no, o pár minutek později, ale nevadí, dáma stejně nikdy nechodí včas, tak co. Tak kdepak ho máme?“
2. „Počkat, on tu ještě není? No to je hrůza, už má 10 minut zpoždění, to není moc galantní. Gentleman nikdy nechodí pozdě!“
3. „Jsem vůbec ve správném podniku? Jo, jasně, jsem, napsal v kavárně XY, jsem v kavárně XY. Tak mu pošlu SMS, že už jsem tu.“
4. „Takže jako žádná odpověď? No je to normální? Kdy jsem to psala? No, už před minutou a půl...“
5. „OK, tak já si teda sednu a počkám. Mám si objednat? Nebo mám čekat, až se uráčí dorazit?“
6. „Tak jo, objednám si. A žádné kafe, ale víno. Ať mám pak dost sil mu to pěkně vytmavit.“
7. „Hm, je to 30 minut a pořád žádná zpráva… Takže pošleme další SMS… A objednáme si další víno."
8. „Možná bych mohla taky dělat něco jiného, než do toho mobilu zuřivě mlátit smsky, aby si lidi okolo nemysleli, že jsem nějaká zoufalka, co tu čeká na někoho, kdo se ani neuráčil přijít.“
9. „Fajn, na Facebooku byl aktivní ještě před 11 minutami, takže žije. Poslední možná omluva pro jeho pozdní příchod padá.“
10. „Dám si ještě dvojku a budu se tvářit ležérně, jako že sama do kavárny s mobilem chodím denně. A pak prostě půjdu.“
11. „A vida, dveře se otevírají, to bude on. No konečně!“
12. „Hm, takže nic, to nebyl on, je mi jasný, že támhle s tou slečnou u stolečku teď probírají, proč na něj ta ženská tak divně zírala, když vcházel...“
13. „A konec. Jdu. To bude muset miláček hodně žehlit. A hele, esemeska, kdepak teď budu mrtvýho brouka dělat já!“
Sledujte nás na sociálních sítích:
