Komentáře k článku

Děkuji za zajímavý článek. Škoda, že nepřišel o rok dřív. Je to totiž přesně rok, kdy si manžel pořídil milenku. Chyba samozřejmě byla na mé straně. Protože já už jsem k péči o tři společné děti a dvě zaměstnání, abychom utáhli všechny půjčky nezvládala manžela obdivovat a zatěžovala ho neustálou potřebou řešení "problémů" kolem rodiny. Plánování dovolené a pod.Podotýkám, že manžel neví ani kde se zapíná myčka, pračka, na nákupy nechodil, a o děti se skoro nestaral, protože byl workholik. Zato slečny (bylo jich víc) byly veselé a bezstarostné, neměly problém s ním zajít na kafé a hlavně neřešily, to kdo opraví topení, kdo kdy vyzvedne dítě z kroužku apod.A samozřejmě obdivovaly a asi dost výrazně jeho peněženku. A poslední svobodná a bezdětná to vzala z gruntu, po necelém týdnu s ním strávila noc, po 14 dnech odjeli spolu na 3týdenní dovolenou - údajná služební cesta a začal rok pekla. Manžel se choval jinak, takže jsem na všechno přišla, ale on byl natolik "charakterní", že čas mezi milenku a rodinu dělil "spravedlivě" S milenkou trávil 3 noci a s námi 4. Že jede za ní mi říkal otevřeně, prý mi nebudu lhát a vymlouvat se. Se slečnou jsem se spojila telefonem, a ta se mi vysmála, prý to záleží jen na něm pro kterou se rozhodne. Tak jsem začala bojovat. Nepřestala jsem prát, vařit, po návratech od milenky jsem se snažila tvářit normálně. Sexuální život fungoval dál se mnou i s ní.Po několika měsících jsem začala situaci řešit dotazy, jak si to představuje dál. Nijak, prý jsme obě divné a pořád něco chceme řešit.Rozvádět se nechce, slečna ví, že má tři děti, takže je vlastně hrozně charakterní a že vše záleží na mě, jak se budu chovat. Po čtvrt roce, pak půl roce a pak ještě jednou oznámil, že se s ní rozešel a že jsou jen kamarádi. Nevím, kdo z nich se s kamarádskou variantou nemohl smířit, ale v intenzivním kontaktu byli dál. Moc príma pocit, když ležíte s manželem v ložnici a mobil mu pípá ráno, v noci SMSkami. No prostě horor. Ale scén, hysterických výstupů, slz,doprošování jsem se neubránila. Dívat se na tuto situaci s nadhledem jde možná v krátkém horizontu, ale několik měsíců, to je strašné a nevydržela jsem to. Bohužel jsem zjistila, že podobné je to u spousty kamarádek kolem. A všude podobný scénář. Manželka, která se roky starala o rodinný krb a muži o zázemí, samozřejmě zvládala běžné zaměstnání, děti a ještě měla vzorně naklizeno, je najednou nějak navíc. A bohužel slečnám neimponují jejich vrstevníci, ale muži, kteří již mají něco za sebou a jdou bezohledně za svým. Pro mě byl vždycky ženatý chlap naprosto tabu, dnes je to móda rozvracet rodiny. Manžel stále ještě neodešel, takže je to boj, která z nás dvou vydrží dýl. Slečně táhne na třicet, biologické hodiny tikají, manželovi na padesát, mě na čtyřicet. A já teprve po roce našla v sobě sílu žít. Začala jsem chodit cvičit, bavit se, cestovat. A tu kytičku mi čas od času někdo koupí. Jestli chci manžela zpátky už ani sama nevím. A proto by mě moc zajímal názor čtenářek, které manžela vybojovaly, zda to za to stálo.

Zaujímavý članok ale keď je niekto nepoučiteľný dlhé roky a šancí na nápravu mal milion a nevažil si čo mal a neustále len urážal a iné boli lepšie, krajšie a múdrejšie čiže ženy s veľkým Ž tak nech ma svoje zlatokopky. Asi tak ale už to prešlo pretože odkopnutá milenka je horšia ako pošliapaná manželka , pretože pri nej stali už odrastené deti a tie jej pomohli. Vďaka nim je z toho von a važi si hlavne sama seba. Je znovu ženou ktorá je viac ako otcove milenky je stále u nich ta prvá. Ďakjem

dristaš blbiny ak niekto toho druhého neváži treba ho poslať odkiaľ prišiel

Manžel také odešel k jiné. Dlouho jsem to nemohla pochopit. Teď jsem mu velice vděčná!!!! *17*

bojovat o póvl??? proč?

Patricie,jako by četla svůj příběh....po 36 letech vztahu prožívám to stejné....ta situace už trvá 2 roky.Zůstávám jen kvůli dcery....jak dlouho to vydržím,ale nevím...