Lidé, kteří mají sex nejčastěji, jsou nejzdravější, nejspokojenější, nejšťastnější a žijí nejdéle. Jenže. To neznamená, že receptem na štěstí a dlouhověkost je nutit se do vyšší frekvence souloží, která neodpovídá potřebě a touze člověka. Osoby, které jdou proti svým potřebám a souloží častěji z jiného důvodu než kvůli touze, většinou končí s depresí a odporem k sexu.
Sexu totiž nesmí chybět spontaneita, romantika a touha. Tyto prvky k němu patří, když tak člověk nesouloží denně, protože po tom touží, může ho to přivést k depresi, vyčerpání a dokonce odporu k sexu.
Tvrdí to psychologové z Carnegie Mellon University. Chtěli zjistit, jestli je sex skutečným receptem na štěstí a zdraví. A tak skupinu osob nutili souložit mnohem častěji, než jak byla zvyklá. A právě v tom byl problém. Lidé, kteří souloží denně, jsou sice spokojenější a šťastnější a také zdravější než běžná populace, tito jedinci tak souloží ale z vnitřní potřeby a jsou na to uzpůsobeni. Jenže když se do podobného výkonu začne nutit někdo jiný, komu stačí sex dvakrát týdně, nebude ani šťastnější, ani spokojenější.
„U osob, které byly nuceny do častějšího sexu, došlo k výraznému snížení sexuální touhy a také požitku ze sexu. Byly méně uspokojené a neměly na sex chuť. V delším časovém horizontu se začaly cítit mizerně a depresivně. Problém není v tom, že by ti lidé neměli sami sex rádi a nechtěli ho. Problém byl v tom, že jim bylo řečeno, aby dělali něco, co sami nechtějí,“ tvrdí jeden z autorů výzkumu Tamar Krishnamurti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
