Mnoho partnerských dvojic čas od času zažije nějakou tu menší či větší krizi. Jakým způsobem ji vyřeší, záleží samozřejmě na mnoha okolnostech. Velmi často se však páry pokoušejí stmelit rozpadající se vztah dítětem.
Mnoho žen i mužů se domnívá, že právě dítě může být východiskem z partnerské krize a předejitím rozpadu manželství. Úvahy o tom, jak dítě přispěje k vyřešení různých nesouladů, jsou různé. Od myšlenek, že na hádání se o prkotiny nebude čas, přes naději, že společná péče o milovaného tvorečka konečně zajistí společně trávený čas a přinutí partnery mít společné zájmy. Ale nápady, jak dítě vyřeší partnerské hádky, mohou vést taky přes pozice moci, kdy se domníváte, že partner pod tíhou závazku konečně ustoupí a přistoupí na vaše připomínky, nároky či podmínky.
V některých případech může dítě opravdu zafungovat jako jakýsi poslední kamínek v mozaice řešení nějakého problému a může partnerskou krizi zachránit. Jedná se zejména o dlouhodobá partnerství či manželství dosud bezdětná, kde krize plynula spíše z nenaplněnosti vztahu a například ustrnutí na bezdětné fázi.
Ne vždy je dítě tím správným řešením
Jistě si však dovedete živě představit, jakým problémem se může potomek stát a jak může partnerskou krizi ještě daleko více vyostřit. Na výchově dětí je třeba se shodnout. Oba – otec i matka – mají určité představy, jak dítě vychovávat, jak se k němu chovat. Tyto představy mohou plynout z jejich zkušeností z dětství, pozitivních či negativních, z jejich přání, hodnotové orientace atd.
Dítě jako nástroj manipulace
A jestliže se partneři nedokázali shodnout na způsobu života už před dítětem, je pravděpodobné, že dítě vnese do jejich komunikace ještě více napětí. Může přispívat ke vzájemné neochotě přizpůsobit se, ustoupit ze svých názorů a nároků či najít schůdný kompromis, protože teď už nejde jen o ně, ale i o dítě. Může se také stát, že dítě se stane nástrojem k manipulaci, jak druhého partnera dostat tam, kam potřebuji. Ale také se může stát spojencem a v rodině vznikají různé koalice, například matka s dcerou proti otci nebo naopak.
Bez rodinného zázemí to nejde
Neshody mezi partnery také vedou k rozdílnému výchovnému působení a to vše přispívá k tomu, že dítě nemá jednoznačně dané mantinely. Nemůže se na své rodiče spolehnout a opřít se o ně. Nezažívá jistotu ze stability. Mnoho rodičů také partnerským neshodám nepřipisuje takovou důležitost. Přijde jim důležité, že fungují jako matka a otec a že dítě vídá oba. To, že je mezi nimi nesoulad, jim často připadá normální. Jenže dítě potřebuje vědět, že jsou v důležitých věcech zajedno či že se při neshodě názorů dokážou dohodnout. Jinak to do jeho života vnáší chaos, nejistotu, ale také strach či spíše úzkost z neznámého.
Mnoho dětí takové situace také dokáže dobře využít a začít s rodiči přes jejich konflikty manipulovat. Místo aby se rodiče věnovali nějakému výchovnému problému, hádají se mezi sebou a dítě má pokoj. Případně svoji náklonnost projevuje pouze jednomu z rodičů a pak mu od něj za to plynou různé výhody.
V současné době dostupnosti různých forem antikoncepce by mělo dítě být opravdu chtěné a plánované, láska k němu totiž všechny problémy jistě nevyřeší.
Zdroj: www.sexualne.cz
Sledujte nás na sociálních sítích:
