Pornografie není nic nového a nepřitahuje pouze současného člověka. Explicitní zobrazování souložících dvojic či dokonce skupin provází člověka zřejmě od počátků věků. Minimálně už před čtyřmi tisíc let – asi patnáct set roků před kámasútrou – ve staré Babylonii si lidé hojně vyráběli pornografické výjevy na malých hliněných tabulkách. A že šlo o běžné porno a nikoli cenné umění dokazuje použití levného materiálu i styl provedení.
Dodnes se takových destiček zachovaly spousty, vystavuje je také Izraelské muzeum ve své expozici Starověký Blízký východ. Destičky pocházejí z oblasti mezi řekami Tigris a Eufrat z mezopotamské části zvané stará Babylónie, dnes zhruba na území Iráku.
Destičky vystavené v izraelském muzeu pocházejí z doby, kdy se hojně vyráběly z terakoty. Tehdy se na nich také s oblibou zobrazovaly různé sexuální polohy. Nejpopulárnější pak byla poloha zezadu. Anální sex byl přitom tehdejším lidem znám jako forma prevence nechtěného početí. Misionářská poloha byla také jednou z oblíbených, a už před čtyřmi tisíci let byli lidé fascinováni velkými pyji. Nejen moderní porno zobrazuje muže s nadprůměrnými penisy, i ve staré Babylonii rádi zobrazovali nadsamce, nad jejichž komicky obřím orgánem se žena doslova půlí vedví.
„Mezopotamská erotika byla skutečně něco velmi peprného. Nebyla to, víte, jen misionářská poloha a konec,“ tvrdí kurátorka výstavy Laura A. Peri.
Na jedné destičce žena při souloži pije pivo ze džbánku slámkou, zatímco muž z kalichu víno. „To jsou skryté symboly orálního sexu vykonávaného na protějšcích,“ míní doktorka Julia Assante, sociální historička specializující se na Blízký východ.
Mezopotamské terakotové destičky zobrazují pestrou škálu sexuálních pozic, nejpopulárnější ale byla soulož „coitus a tergo“, jak říkají latiníci, neboli zezadu. „Ačkoli mezopotamské erotické umění nezobrazuje detailně otvor pro soulož, anální sex byl v antice oblíbeným způsobem antikoncepce, než byl vynalezen předchůdce kondomu,“ píše Israel Times.
Podle doktorky Assante však nebyly ve starověku před pornografií chráněny ani děti. Destičky totiž objevují archeologové na místech, kde se děti běžně vyskytovaly.
„Je to jakási forma populárního umění, protože byl použit velmi laciný materiál a snadno se to vyrábělo,“ tvrdí kurátorka Peri.
Na výstavě se návštěvníci mimo jiné dozvědí, že zatímco starověcí Izraelité homosexualitu nepodporovali, v oblasti Mezopotámie ji tolerovali ve stylu „žij a nech žít“.
Sledujte nás na sociálních sítích:
