Co se skrývá pod pojmem promiskuita? Promiskuitní člověk je někdo, kdo má neustále se měnící sexuální vztahy. Ať už tím, že má sexuální kontakty s několika lidmi současně, nebo že má neustále kratší „příběhy v posteli“. Jasná definice zde neexistuje. V konečném důsledku však promiskuita není to, co si monogamní lidé představují ve vztahu. Tolik by mělo být jasné.
Každý projevujeme svou lásku různými způsoby. Není tedy divu, že existují různé typy vztahů. Každý z nich má své právo na existenci a měli bychom je respektovat a přijímat (pokud v důsledku toho nikdo netrpí nebo není poškozen).
Kolik je „mnoho“ sexuálních partnerů?
Jedinou otázkou je: kde nastavujete standard? Kdy je hodně „hodně“ a kdy průměr? Je více než 20 partnerů známkou promiskuity? Otázka, na kterou lze jen stěží jednoznačně odpovědět. Protože možná ten člověk s těmi 20 partnery hledal trvalý vztah a měl prostě smůlu.
Faktem je: kdo žije promiskuitním životem, nehledá skutečný dlouhodobý vztah. Jde spíš o něco uvolněnějšího a nezávazného. A to je smysluplnější definice než nějaká čísla.
Promiskuita z čistě biologického hlediska
Pokud se na nás lidi podíváte z čistě biologické perspektivy, je promiskuita naprosto pochopitelná. Jde přece o produkci potomků a předávání svých genů. A čím více sexuálních partnerů mám, tím více lze zajistit reprodukci. Ve zvířecí říši je tedy promiskuitní chování naprosto v pořádku, a dokonce chytré.
V lidské říši samozřejmě existují společenské normy a chování. Naše společnost je utvářena vírou v monogamii a loajalitu mezi dvěma partnery. A s těmito klasickými normami je promiskuita logicky v rozporu.
Muži a ženy a nerovné morální standardy?
On, král a šéf. Ona, ta děvka a coura. Právě zmíněná jména jsou všechno, jen ne hezká. Ale stále jsou realitou pro ty ženy, které si rády užívají svůj sexuální život naplno. Ženská promiskuita, tedy časté střídání sexuálních partnerů, by v 21. století již v zásadě neměla být problémem. Ale společnost stále staví sexuálně permisivní ženy do špatného světla, a tak znovu ukazuje, že muži a ženy si nejsou rovni. Zejména muži to často nezvládnou, když jejich partnerky už mají více zkušeností. Mužské pohlaví se naopak smí bez zábran válet v různých prostěradlech. Proč to ale muž smí a žena ne?
Promiskuita jako fáze dospívání?
Co když je tedy někdo trvale promiskuitní? Sexuální sebeurčení nebo ne: naráží tolerance společnosti na své hranice? Většina mladých lidí má měnící se vztahy a také různé sexuální partnery. Můžete tak zjistit, kdo vám vyhovuje a kdo ne. To je v pořádku a vysvětluje se to jako jedna s fází dospívání. Pokud však zůstanete promiskuitní i v dospělosti, je to jiné. Pak rychle dostanete nálepku neschopných vztahů a nestabilní.
Pravidla jsou důležitá
Je na každém z nás, jaké boty si na cestě životem obuje. Existuje však několik důležitých pravidel, která je třeba dodržovat i přes veškerou svobodu pohybu a toleranci:
Chraňte sebe a své sexuální partnery před sexuálně přenosnými chorobami. To je otázka slušnosti a měla by platit pro všechny.
Věnujte pozornost svému duševnímu zdraví. Možná se snažíte pomocí sexu kompenzovat něco jiného, co vám chybí. V tomto případě byste měli své promiskuitní chování změnit. Protože nedostatek sebevědomí nebo prázdnota v životě se nedají trvale kompenzovat ani otupením se soustředěnou náloží sexu.
A je tu ještě něco, co byste měli mít na paměti: Pokud přemýšlení o sexu ovládá celý váš život, může za tím být také vážná závislost na sexu.
Pokud se vás body 2 a 3 netýkají, pak si nenechte od nikoho diktovat, jak žít svůj život, a stůjte si za svým. Strach z toho, co lidé říkají, je pochopitelné, ale společenské normy můžete změnit pouze tím, že budete otevřeně vyjadřovat nové způsoby.
Poslední pravidlo: Pokud máte často sex s cizími lidmi nebo s lidmi, které příliš neznáte, měli byste dbát o to, abyste v určité chvíli neskončili se špatnou osobou.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
