S poctivostí nejdál dojdeš? Říká se to, ale v ložnici to asi tak docela neplatí. Zvláště pak pro ženy, které předstírají orgasmus. Ty, kterým taková lež není cizí, se prý častěji dopouštějí nevěry!
Intenzivní fyzická rozkoš mnohdy doprovázená opakovanými svalovými stahy, zvukovými projevy, zrychleným dýcháním, hormonální bouří i silnějším průtokem krve v genitáliích. To přesně je orgasmus, který má mnoho příznivých účinků. Prokazatelně zlepšuje náladu, zkvalitňuje spánek, tlumí bolesti a povzbuzuje imunitní systém. Dále napomáhá růstu zdravých tkání, pozitivně ovlivňuje paměť a podporuje i hubnutí (1). Že tento stav naprosté blaženosti nelze předstírat? Ale to víte, že ano. A ženy jsou v tom naprosté přebornice.
Běžná kamufláž
Proč takové postelové herecké výkony? Podle některých hypotéz evoluční psychologie je předstírání orgasmu typickou dámskou strategií, jejímž cílem je udržet si partnera i jeho zájem. Mužské ego plesá blahem nad tím, že je žena stoprocentně uspokojená, proto se dotyčný cítí jako ten nejschopnější a nejvýkonnější samec pod sluncem. A vše je v harmonii! Jde tedy o snahu zachování vztahu a minimalizaci rizika rozchodu? Vypadá to tak, ale má to háček. Na jednu stranu ženy simulací vyvrcholení o svou drahou polovičkou nechtějí přijít, na tu druhou vztahové štěstí stejně bojkotují. Tohle je nějaký podivný střet zájmů… (3).
Když věrnost tak trochu skřípe
Poznatky nedávné studie (2) zveřejněné v magazínu The Archives of Sexual Behaviour naznačují, že dámy předstírající orgasmus se častěji dopouštějí nevěry. Tedy alespoň ve srovnání s těmi, které tak nečiní. Tato nehezká skutečnost vyšla najevo na základě osobních rozhovorů se 160 zúčastněnými respondenty, kteří autorům studie popisovali své bohaté milostné i vztahové zkušenosti. Ti pak došli k jasnému názoru, že čím častěji a více něžné pohlaví takto eroticky kamufluje, tím větší i pravděpodobnost, že poruší nepsaný slib věrnosti a svému partnerovi „zahne“.
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5052677/, (2) www.link.springer.com/article/10.1007/s10508-013-0152-7, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23857519/, (3) názor autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
