Přílišné množství líčidel nebo přebujelé ego? Tohle pánové bytostně nenávidí. Ovšem nijak zvlášť nadšení nejsou ani z neustálé negativity, která převálcuje veškerou ženskou fyzickou krásu!
Ženy se opačné pohlaví snaží vábit již od pradávna. A dělají všechno, co je v jejich silách! Někdy jejich činy a skutky padnou na pomyslnou úrodnou půdu, jindy spíše uškodí. Co muži opravdu nemají rádi? Tohle je nesmírně odrazuje!
Všeho moc škodí. A make-upu zvlášť
Možná jste skálopevně přesvědčená o tom, že když si nanesete podkladovou bázi, korektor, make-up, výrazné oční stíny, tlustší linky, tvářenku a několik vrstev řasenky, krásně skryjete nedokonalosti a ukážete světu své atraktivní já. Jenže ono to tak asi vůbec není. I z četných vědeckých studií (1) vyplývá, že něžné pohlaví má tendence přeceňovat množství zkrášlující kosmetiky a leckdy to s ní značně přehání. A tomu silnějšímu se to vůbec nelíbí. Pravda je tedy taková, že méně je více. I americká herečka Marilyn Monroe svého času prohlašovala, že nejlepším make-upem, který dívka může nosit, je úsměv. S líčením se tedy vyplatí trochu přibrzdit. Co dalšího je na obtíž?
Přílišné sebevědomí každý neustojí
Ano, sebevědomí je v zásadě přitažlivé, protože mužům imponují silné ženy s důvěrou v sebe sama. Jenže každá mince má dvě strany. I proto vztahoví poradci varují, že mezi sebevědomím a domýšlivostí je velice tenká hranice. Přílišné chlubení svými úspěchy přináší spíše špatnou odezvu, což potvrzují i sociální výzkumy (2). Se samozvanou úžasností, obrovským egem a narcismem nikdo nikoho neokouzlí. A stejné platí i v případě nadměrné negativity.
Pesimismus není sexy
Každý den procházíme celou řadou emocí. A je to tak v pořádku. Chvíli jsme veselí, chvíli zase rozčilení, ustaraní nebo smutní. Takhle je to pořád dokola. Problém ale nastává tehdy, když negativní pocity převažují a vytlačují ty pozitivní. Studie (3) publikovaná v magazínu The Journal of Social Psychology odhalila, že muži považují ženy za méně fyzicky atraktivní, pokud se jim jejich osobnost zdá příliš negativní. To mluví asi za vše, že?
Zdroje: (1) www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/17470218.2014.908932?journalCode=pqje20, (2) www.cmu.edu/dietrich/sds/docs/loewenstein/Psychological Science-2015-Scopelliti-0956797615573516.pdf, (3) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21166328/
Sledujte nás na sociálních sítích:
