Pokud bychom měli určit jednu věc, která nám lidem jde velmi dobře, aniž bychom se ji někdy učili nebo trénovali, je to srovnávání se s ostatními.
"Moje kamarádka je mnohem hezčí než já." "Moje kolegyně dokáže mnohem víc než já." "Moje sousedka očividně vydělává mnohem víc peněz než já." – Jasně, to zvládneme perfektně. Dlouho už ale víme, že tento náš přirozený talent není bohužel přímou cestou ke štěstí. Zvláštní forma srovnávání však poškozuje nejen nás, ale i ostatní, protože stojí v cestě nejen našemu štěstí, ale také našemu soucitu – při srovnání utrpení a problémů. Většina lidí takové myšlenky zná – a jsou extrémně toxické.
Srovnávání zesiluje utrpení a vzbuzuje hanbu
Vaše vlastní problémy nezmizí tím, že je budete srovnávat s ostatními. Naopak, pokud popíráme nebo ignorujeme špatné pocity, budou silnější a zatíží nás o to více. Kromě toho při porovnávání zjistíme, že mnozí jsou na tom hůře než my. Takže se cítíme jako špatní lidé, protože nás trápí problémy, nad kterými by ostatní ani nemrkli. A to nám to ztěžuje nebo brání v empatii a porozumění ostatním.
Empatie a stud jsou téměř opačné pocity, nemohou existovat jeden vedle druhého. Protože zatímco empatie se zaměřuje hlavně na jiné lidi a čerpá pouze zkušenosti z vlastního emočního světa, s jehož pomocí jim můžeme lépe porozumět, stud je primárně egocentrický. Ti, kteří se stydí, myslí na ostatní jen do té míry, do jaké přemýšlejí o tom, jak před nimi skrýt to, za co se stydí.
Brát problémy vážně
Namísto porovnávání našich problémů a utrpení, odborníci obecně radí brát obojí vážně a vnímat je – a umožnit „sebe-soucit“. Koneckonců, empatie není jako tvarohový koláč, z kterého když ukrojíme, zbude méně. Spíše se podobá dovednosti, kterou trénujeme a zlepšujeme používáním.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích: