Předehra jako prostor pro zkoušení

Předehra zní možná trochu jako předpírka, jako vlažný namáčecí program. Nebo jako předkapela, která by měla co nejrychleji opustit jeviště, aby mohla konečně začít opravdový program. Předehra pro většinu lidí znamená, že ta „skutečná věc“ teprve přijde.

Co je „být si blízko“

Podle toho bychom se k „důvěrnostem“ dostali ale teprve až tehdy, když skončí předehra. Naštěstí ale přišla 70. léta. V té době se předehra dostala na první místo a sexualita začala odhazovat své řetězy. Pochopili jsme, že během sexu se mísí naše potřeby svázanosti a chtíče. Že chceme zažít extázi a přebytek, ale také přijetí a sounáležitost. A že to vyžaduje víc než rutinní hraní a následné usínání po orgasmu. Opravdu intimně si nejsme blízcí při styku, ale právě při tom, co děláme před ním. K fyzickému propojení může dojít právě proto, že se při předehře cítíte propojení duševně.

V předehře můžeme hrát, zkoušet věci, měnit role

Předehra - pokud se do ní tedy zapojíme – je jako otevřená konverzace, která se může vyvinout v jakémkoli směru, do sloučení intimity, agresivního boje nebo chichotání. V předehře můžeme hrát, zkoušet věci, měnit role. Díváme se jeden druhému do očí, cítíme se uvnitř sebe.

Nesmyslná hranice

Ovšem hranice mezi "předehrou" a "skutečným pohlavním stykem" je nesmyslná. Nejde ani nekonečnou předehru, v níž se strach z agrese skrývá ve falešné něze a strach ze selhání v sofistikovaných laskáních. Ale stejně tak je jasné, že můžeme více vyjadřovat a prožívat, když jsme tam s celým tělem. 

Předehrou vyslovit vlastní touhy

Na začátku erotického vztahu se předehrou zabýváme, ptáme se a zkoumáme. Ale v sexuální rutině dlouhodobého vztahu už není hlavní prioritou. V průběhu života přesněji víme, co nás baví, lépe rozlišujeme mezi očekáváním a skutečnými potřebami. Jemné vzrušení z předehry je šancí vyslovit vlastní touhy. I zde platí následující: "Žádné riziko, žádná legrace."
 

Lidská sexualita, i když se kvůli tomu biologicky vyvinula, je velmi zřídka o reprodukci. Je to také zřídka o sexu. Ale hodně o blízkosti a vymezení, o extázi, fantazii, hře, moci a bezmocnosti, o sebepotvrzení, o identitě, o upevnění lásky a probuzení romantických pocitů, o vzrušení a propouštění, o setkání. Dnes už sexualitu nechápeme jako instinkt, ale jako způsob intenzivního prožívání potěšení. Tak oduševnělé, dojemné a nápadité, jací si dovolíme být v předehře.

Zdroj: názory autora