Nikdo nechce být nevěrný, přesto je takových mnoho. Vědci se fenoménem nevěry zabývají už dlouhé roky a zkoumají, proč tomu tak je a co by mohlo zabránit tomu, aby byli lidé nevěrní.
Nevěra – všichni jí pohrdáme nebo se jí bojíme. Protože všichni víme, nebo alespoň tušíme, jak bolestivé to musí být, když vás někdo podvede. A protože cítíme, že je špatné zradit někoho, ke komu máme blízko...
Nevěra tématem vědy. Není divu, že se vědci tímto tématem zabývají stále dokola a hledají vysvětlení tohoto paradoxu nevěry. Které profesní skupiny jsou nevěrné nejvíce? Naznačuje snad hlasový rozsah člověka jeho ochotu mít poměr? Co skutečně motivuje lidi nebo jim brání v nevěře, dosud ale není známo.
Podvádění, nebo ne?
Důvodem a hnacím motorem pro nevěru je podle očekávání nespokojenost se vztahem – ale rozhodující je další faktor: Přemýšlí dotyčný o rozchodu nebo ne? Pokud kromě problémů v partnerství existuje možnost rozchodu, je pravděpodobnost nevěry asi o dva procentní body vyšší, než kdyby tomu tak nebylo.
Přeceňuje se posvátnost svazku?
Pokud si vezmeme v úvahu trojúhelníkovou teorii lásky Roberta Sternberga, podle níž vztah může / měl by mít tři složky – blízkost, vášeň a závazek, ukazuje se, jak důležitý prvek závazku skutečně je nebo může být. Dokonce i když je vztah v krizi, pokud jde o blízkost a vášeň, vzájemně pociťovaný závazek může zachránit vztah i v obtížné fázi a zabránit nevěře.
V tomto ohledu je možná trochu škoda, že v posledních letech je bezpodmínečný svazek stále více nahrazován postojem "uvidíme, jak dlouho s tebou budu spokojený" – a pocitem, že jsme výhradně oddáni sobě a vlastnímu štěstí. Ale pouze pokud budeme i nadále považovat nevěru za problém...
Zdroj: názory autora, ElitePartner.com
Sledujte nás na sociálních sítích:
