První manželství vám nevyšlo a o to druhé, po čtyřicítce, chcete pečovat o něco možná víc. Co dělat, aby vám skutečně vydrželo? Vyhněte se několika častým chybám!
Druhé manželství je zatěžkávací zkouškou. Všichni už vědí, že jedno máte za sebou, a vy osobně cítíte tlak. Nechcete selhat jako v předchozím případě. Každopádně nestahujte kalhoty, když brod je ještě daleko, úzkost a strach považujte za svoji přirozenou reakci, jež se dá považovat za motivaci. Jistě, statistiky moc lichotivé nejsou. Podle výzkumů se druhá manželství rozvádějí v 65 procentech, ale to nemusí být váš případ. Stačí, když eliminujete rizika a udržíte pevnou základnu partnerství. Jakým způsobem?
Neporovnávejte
I když je přirozené chtít použít svého posledního partnera jako měřítko k posouzení nového vztahu, nedělejte to. Lidé jsou různí a taky mají různé kvality i slabiny. To, co má váš současný protějšek, ten minulý postrádal. A obráceně. Neustálé porovnávání Mirka s Petrem může způsobit, že se aktuální manžel začne cítit nedoceněný.
Neignorujte chyby, spíš z nich vycházejte
Pokud vaše první manželství nefungovalo, pokuste se zamyslet nad důvody. Je něco, co se dalo udělat jinak, lépe? Vycházejte z toho, co už víte a máte za sebou. Díky předchozím znalostem a zkušenostem lze udělat nový vztah lepším. Berte to jako životní šanci.
Nepřehánějte to s nároky
Budování silného manželství s číslem dvě je podobné bruslení na tenkém ledě. Řezy a modřiny z minulosti ještě nejsou zcela zahojené a vy máte strach, aby partner, se kterým zrovna sdílíte domácnost, nedělal něco, co se vám na tom minulém nelíbilo. Proto mu vyčítáte, že zase přišel pozdě, kontrolujete jeho pohyb, nenecháte ho dýchat. To je taky špatně. Pokud vám něco vadí, svěřte se mu s tím, ale nestavte ho do role gaunera, kterou mu navíc přisoudíte na základě prohřešků někoho jiného. To není fér.
Děti k ničemu nenuťte
Vy máte dvě děti z prvního manželství, on jedno z předchozího vztahu. Najednou se učíte žít spolu – pokud možno v míru. Nehrajte si na právoplatnou matku jeho dětí (ty už jednu mámu mají) a po těch svých nechtějte, aby partnerovi říkaly „tati“. Tohle násilné podsouvání rodičovských rolí a citových vazeb je agresivním vyjádřením vašich vlastních představ, jež by se mohlo obrátit proti vám.
Nepřetvařujte se
Vy a váš partner se v několika věcech neshodnete. To je v pořádku. Konstruktivní a zdravé hádky do vztahu patří! Je tu však jedna věc, které se ženy v druhých (a dalších) manželstvích dopouštějí. Nechtějí se konfrontovat, ve snaze, aby se snad manžel neurazil, neměl výtky, nechtěl se rozvést a podobně. O tom že je fungující partnerství? Ale kdeže! Neobětujte svou individualitu u oltáře svého druhého manželství jen proto, že už jedno máte za sebou. Komunikujte a buďte sama sebou, jinak se začnete trápit.
Sledujte nás na sociálních sítích:
