Nic jako „homosexuální“ gen neexistuje. Sexuální přitažlivost k jinému člověku bez ohledu na pohlaví neřídí jeden gen, neřídí ho ani několik málo genů, účastní se ho celé tisíce variant. Daleko větší vliv na utváření sexuální orientace má prostředí a výchova než genetika.
Vůbec nejrozsáhlejší genetická analýza (1) tohoto typu jednoznačně a trvale vyvrací snahu najít „homosexuální“ gen. Homosexuálové totiž nemají geneticky nic podobného, co by mohlo pomoci odhalit právě podmínění dědičnou informací. Analýza zjistila, že utváření citové přitažlivosti ke stejnému pohlaví ovlivňují tisíce variant genů, které jsou navíc ve své většině recesivní – tedy mají slabý účinek.
Vliv výchovy?
„Negenetické faktory včetně výchovy, osobnosti a prostředí mají daleko větší vliv na výběr sexuálního partnera,“ tvrdí autoři, jejichž studii publikoval prestižní vědecký časopis Science (1).
Podle molekulárních biologů z Finska geny ovlivňují utváření homosexuálního cítění jen z jedné třetiny.
„Prozkoumali jsme úplně celý lidský genom a nalezli jen hrstku – přesně řečeno pět – oblastí, které jasně souvisejí s tím, jestli se člověk bude chovat homosexuálně, tedy mít vztahy a sex s osobami stejného pohlaví,“ uvedl molekulární biolog doktor Andrea Ganna z Institutu molekulární medicíny ve Finsku (1).
Nexistuje stoprocentní heterák ani homosexuál
Studie (2) také pomáhá vysvětlit, proč je sexuální orientace spíš fluidní záležitost než jasně vymezená binární vlastnost. Stoprocentních homosexuálů a stoprocentních heterosexuálů je minimum, ačkoli si to kvůli kultuře a výchově (především tabuizaci homosexuality) mnozí odmítají připustit.
„Předchozí výzkumy zabývající se tímto tématem byly příliš malé ve sledovaném vzorku a byly slabě průkazné,“ tvrdí doktor Ganna.
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3131304/, www.science.org/doi/abs/10.1126/science.aat7693
Sledujte nás na sociálních sítích:
