Západní kultura zběsile klade důraz na fyzickou dokonalost a výkon, což vede k problémům s vnímáním vlastního těla. To už se dávno netýká pouze žen. Muži navíc mnohem více než ženy konzumují porno, v nichž mají herci nejen dokonalá těla, ale především extrémně velké penisy. Proto stále více jedinců trpí syndromem malého penisu neboli poruchou penilní dysmorfie. Paradoxně mezi postiženými tvoří většinu muži s penisem normálním a jsou mezi nimi muži i s penisy nadprůměrnými.
Lidé se syndromem malého penisu nemají malý penis. Místo toho mají vážnou úzkost z velikosti svého penisu (1).
Čísla hovoří jasně
Asi jen procento mužů má penis tak malý, že je možné ho označit za mikropenis. Označuje se tak tehdy, když není schopen normálních sexuálních funkcí, tedy především soulože (2). Ale syndrom malého penisu trápí jiné muže, takové, kteří mají penis v rozměrech normálních, běžných, ačkoli nedosahují rozměrů pornoherců. Ale takových rozměrů dosahuje méně než deset procent mužské populace (1).
Devadesát procent mužů světa má penis kratší než šestnáct centimetrů. Ačkoli existují rozdíly mezi etniky, a zatímco v Kongu či Kolumbii je šestnáct centimetrů rozměr průměrný, ve východní části Asie je to naopak naprostá výjimka a většina mužů se spokojí jen s devíti centimetry (1).
Výzkumy z posledních let také dokazují, že s velikostí partnerova penisu je spokojeno pětaosmdesát procent žen, ale s velikostí vlastního pyje jen pětapadesát procent mužů (3).
Na vině filmy pro dospělé?
Syndrom malého penisu trápí muže především kvůli pornografii, s níž se srovnávají. A také při návštěvě bazénů, posiloven, saun a dalších zařízení. Tam totiž muži patřící do zmíněných deseti procent nadměrných velikostí velmi rádi vystavují svůj orgán na odiv ostatním mužům (1). Právě proto, aby jim tito pánové záviděli.
Typickými příznaky syndromu je neustálé srovnávání velikosti svého penisu s velikostí ostatních včetně penisů osob z médií. Pocit, že má muž malý penis, i když po jeho změření spadá do rozmezí normy, může být dokonce i nadprůměrný. Patří sem také kladení důrazu na velikost penisu, a naopak velké pocity studu a úzkosti z vlastní velikosti penisu. Potíže s erekcí kvůli obavám, že má muž malý penis (1).
Co s tím
Syndrom malého penisu patří mezi tzv. dysmorfofobie, tedy poruchy vnímání vlastního těla, kdy se postižený jedinec neustále obává o svůj vzhled, zaobírá se jím, má z něj úzkosti a je na něj zaměřený. U mužů je to většinou syndrom malosti neboli muskulární dysmorfie, kdy si muž připadá nedostatečně svalnatý, začne cvičit a přijímat nadměrné množství bílkovin, aby nabral objem. Tito lidé často bývají kulturisty a bodybuildery (1).
Nejúčinnější metodou léčby jsou různé formy terapie, může pomoci i párová terapie. Úzkost související s velikostí penisu může být frustrující a může ovlivnit sebevědomí jedince a jeho vztahy. Mylné vnímání velikosti svého penisu může vést lidi k víře, že jejich penis je menší než penis většiny lidí, i když to není pravda. Osvěta, vzdělávání, podpora od partnera a terapie můžou pomoci všem osobám s poruchou vnímání vlastního těla (4).
Zdroj: (1) www.bjui-journals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1464-410X.2007.06806.x, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK562275/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC33342/, (4) www.linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0090429505002116
Sledujte nás na sociálních sítích:
