Jedináčci to mají těžké. Jsou v populaci menšinou (pokud nepočítáme tu čínskou) a musejí často bojovat s předsudky, že jsou lidmi sobeckými, rozmazlenými a sebestřednými. Podle průzkumu na seznamce pro nevěrné jsou ale také těmi, kdo častěji provozují sex za zády stálého partnera.
Ačkoli je jedináčků výrazně méně než lidí, kteří mají sourozence, na seznamce Illicit Encounters tvoří většinu mezi členy. Je jich tam čtyřiatřicet procent, zatímco prvorozených je osmadvacet procent a druhorozených či nejmladších sourozenců třiadvacet procent.
„Nejvěrnější jsou naopak děti prostřední, kterých je na seznamce jen patnáct procent,“ tvrdí provozovatelé Illicit Encounters.
Ačkoli po světě běhá spousta sebestředných druhorozených dětí a velmi altruistických jedináčků, výzkumy dokazují, že být jedináčkem má negativní vliv na řadu osobnostních vlastností. Lidé nemající sourozence jsou výrazně častěji sebestřední, vynucují si pozornost a jsou sobečtější.
„Je dobře známo, že jedináčci můžou v dětství zažívat nezřídka pocit osamění a to se jim vymstí a pronásleduje je zřejmě v dospělosti ve vztazích,“ míní mluvčí seznamky Christian Grant.
S podobným závěrem přišel také průzkum seznamky Seeking Arrangement, která analyzovala 43 tisíc profilů v roce 2015. Většinu z nich tvořili jedináčci.
Jednou a dost? Spíš ne...
Podvádění je, ať už jste jedináček nebo pocházíte z rozvětvené rodiny, velmi nebezpečné chování, neboť mozek se s každým takovým incidentem utvrzuje v tom, že je to činnost neškodná. Psychologové z Londýna prokázali, že člověk, který se jednou dopustí nevěry, se jí velmi pravděpodobně dopustí v budoucnosti znova. A to proto, že negativní reakce mozku s každým opakováním slábne. Absolutní minimum tvoří mezi nevěrníky ti, kteří ujedou jedinkrát za život.
Neuropsychologové z Londýna zjistili, že lidé podvádějící partnery začnou být necitliví vůči lhaní. Toto chování v nich pak nevyvolává takový pocit provinění a negativní emoce jako u jedinců, kteří jsou svým partnerům věrní.
I když podvádějící cítí provinění při prvním úletu, při dalším už je jeho reakce na podvádění mnohem slabší.
„Náš výzkum stejně jako několik dalších dokazuje, že mocným faktorem v prevenci podvádění je emocionální reakce na podvádění, tedy jak špatně se cítíme. Proces adaptace snižuje tuto reakci, takže každé další podvádění snižuje citlivost a zvyšuje pravděpodobnost, že v tomto chování bude dotyčný pokračovat,“ tvrdí doktor Neil Garrett z University College London.
Sledujte nás na sociálních sítích:
