Komentáře k článku

být singl by se mi nelíbilo

Jsem sama půl roku a je mi vážně fajn :) aspon se nenervuju

single se mi nelíbí

já bych nechtěla být single.

být single a dvě děti na krku je radost :)

Aby ne, když peníze dnes mají a sex často nepotřebují

Jsem sama už roky, ale nestěžuju si. Pochopitelně jsem si prošla různými etapami jako je nevraživost vůči všemu mužskému, jinými slovy "všichni jsou šmejdi". V té době jsem byla natolik nabroušená na mužské, že o nějakém novém vztahu jsem ani slyšet nechtěla. Pak jsem pochopila, že teda ne všichni jsou šmejdi, ale o vztah jsem pořád ještě zájem neměla. No a teď jsem si už zvykla být sama a nový vztah mě spíš děsí, takže už po něm ani neprahnu. Takže tak.

<Číst tohle před svatbou je celkem vtipné.XD

Jako mladá jsem si nedokázala představit, že bych mohla žít sama. Dnes vím, že být singl představuje svobodu ve vlastní hlavě a nemá to nic společného se sexem.

Jsem sám celkem šťastný, ale kdyby měl hodnou ženu tak bych byl šťastnější *5*

Nedokáži si představit být singl.

Po 16 ti letech s asociálním manželem bylo fajn být chvíli sama, v klidu, pořádek a co jsem si kam dala, tam jsem to našla. Bez nervů a hádek kvůli každé blbině. A po dvou letech jsem se seznámila se svým mužem a máme se dobře. Taky se věkem výběr partnerů zmenšuje. Už bych nechtěla být sama, ani někoho hledat.

jsem sama jakio vdova 20 let,než mít vedle sebe psychopata,tak toto je vlastně víhra

Nechtěla bych být sama. *1*

Hlavně ve vyšším věku, kdy zůstane žena sama, uvědomí si, že může žít sama. Pokud jí zdraví slouží a nemusí se starat stále jen o druhé, si to užije.

Singl jsem nikdy nebyla, ale něco na tom bude, že ženy jsou na tom lépe, než nezadaní muži.*1*

Nechtěla bych být nikdy sama. Jsem s partnerem od 17 let a neumím si to představit.

Být sama po mnohaletém vztahu s nevěrným přítelem,kdy jsme řešili jen jeho milenky a já si totálně zničila zdraví ,než jsem se rozhodla odejít,tak to je jako když se znova narodíš.I když mám 62 let,nic neřeším,nestojím fronty v obchodě.....to je pocit štěstí.

Když už jste si jisté, že není co nabídnout a nač čekat, když se ohlédnete a vidíte jen každodenní vstávání do práce a psaní úkolů a víkendové vaření+pečení+úklid, když si nedokážete vybavit víc než pár pozitivních vzpomínek, protože ty roky za vámi Vám dělal jedinou společnost manžel a rodiče, když se podíváte dopředu a nevidíte naprosto nic, nemůže vás žádná obava od rozvodu zastavit. Prostě do toho jdete s vědomím, že pohoršit si nemůžete. A ten první krok je nejhorší. Potom už to vždycky nějak jde. Jak finančně, tak i s tím ostatním. Za těch pár let po rozvodu, kdy se člověk postaví na vlastní nohy a poprvé je nezávislý, si uvědomí, že na světě je moc fajn. A to bez ohledu na to, zda zůstane single nebo potká jiný protějšek. Za sebe - nelituju. Než snad toho, že jsem to nedokázala rozetnout dřív.

Muzi jsou single bezradni, hlavne cerstve po rozchodu