Podvádění je velmi nebezpečné chování, neboť mozek se s každým takovým incidentem utvrzuje v tom, že je to činnost neškodná. Psychologové z Londýna prokázali, že člověk, který se jednou dopustí nevěry, se jí velmi pravděpodobně dopustí v budoucnosti znova. A to proto, že negativní reakce mozku s každým opakováním slábne. Absolutní minimum tvoří mezi nevěrníky ti, kteří ujedou jedinkrát za život.
Neuropsychologové z Londýna zjistili, že lidé podvádějící partnery začnou být necitliví vůči lhaní. Toto chování v nich pak nevyvolává takový pocit provinění a negativní emoce jako u jedinců, kteří jsou svým partnerům věrní.
I když podvádějící cítí provinění při prvním úletu, při dalším už je jeho reakce na podvádění mnohem slabší.
„Náš výzkum stejně jako několik dalších dokazuje, že mocným faktorem v prevenci podvádění je emocionální reakce na podvádění, tedy jak špatně se cítíme. Proces adaptace snižuje tuto reakci, takže každé další podvádění snižuje citlivost a zvyšuje pravděpodobnost, že v tomto chování bude dotyčný pokračovat,“ tvrdí doktor Neil Garrett z University College London.
A princip se netýká jen podvádění partnera v sexu, ale podvádění obecně. U zkoušek, v zaměstnání či jiných aspektech života.
Copak nemá výčitky?
Proč někteří lidé podvádějí opakovaně a hlavně bez výčitek? Protože trpí jistou formou psychologické amnézie. Psychologové z USA zjistili, že dotyční si prostě nepamatují své nemorální činy a že si tak nepřipadají sami před sebou špatně. Proto klidně podvody opakují.
„Když dojde na reflexi svého vlastního chování, tito lidé mají tendenci výběrově zapomínat své minulé špatné činy, distancují se od svého nečestného chování,“ tvrdí autoři z Northwestern Univeristy a Harvardovy univerzity.
V sérii experimentů prokázali, že jedinci s historií neetického chování mají tendenci zapomínat na to, že se dopustili podvodu a nečestnosti, a dokonce se od takového chování osobně distancují.
„Amnézie neetického chování může být způsob těchto lidí, jak si udržet pozitivní sebeobraz, když se distancují od svého chování s plynoucím časem,“ vysvětluje doktorka Francesca Gino z Harvardovy univerzity.
Sledujte nás na sociálních sítích:
