Lidé mají jednu vlastnost, která jim v jistém smyslu prospívá i škodí zároveň. Je to přeceňování vlastních schopností a vlastností. Ačkoli je může motivovat k tvořivosti a snažení něčeho dosáhnout, na druhou stranu je znevýhodňuje v situacích, kde jsou na místě soudnost a zdravý úsudek. A týká se to třeba hodnocení vlastního partnera a vztahu. Lidé obecně považují své protějšky za věrnější než průměrného jedince tohoto pohlaví. A samozřejmě se mýlí.
Lidé přeceňují – ve srovnání s průměrem – svou atraktivitu, inteligenci či motivaci. Většina bude tvrdit, že je na tom lépe než průměr. Už matematicky vzato je to nesmysl. A týká se to i hodnocení vztahu a partnerů. Většina lidí je přesvědčena, že jejich protějšek je věrnější a má méně příležitostí k nevěře než kdokoli jiný příslušející k pohlaví tohoto protějšku.
Psychologové z University of Calgary zjistili, že lidé obecně považují riziko nevěry u průměrného člověka opačného pohlaví asi na úrovni dvaačtyřiceti procent. Když mají ale hodnotit vlastní protějšek, pak si myslí, že je jen pětiprocentní možnost, že je partner už podvedl, a osmiprocentní, že to někdy v životě udělá.
Přitom se k nevěře – již vykonané – přiznalo devět procent osob.
Očekávání u průměru je tedy extrémně pesimistické. Jenže očekávání u partnera příliš optimistické. Je totiž téměř dvakrát menší ve srovnání se skutečností.
„
Tyto důkazy podtrhují míru, v níž jsou lidé motivováni k ochotě věřit, že jejich vztahy a partner jsou lepší než jiní. A že zbožné přání může zaslepovat jedince před skutečnými varovnými signály,“ tvrdí autoři z University of Calgary.
Sledujte nás na sociálních sítích:
