Téměř jako červený hadr na býka působí slovo feminismus na některé muže, ale i ženy. A přitom nejde o žádnou nadvládu, ale o uvědomění si svých životních rolí.
České ženy si pomalu dovolují po svých partnerech nárokovat to, co se jejich vrstevnice (zpravidla narozené od nás směrem na západ) naučily už od svých matek. Začaly jsme opatrně – s požadavky na základní hygienu, přidaly jsme péči o pleť a parfémy. Nadstavbou u českých mužů je stále ještě vkus a zájem o moderní životní styl, tedy přesun z hospod na sportoviště a společensko-kulturní akce. Vrcholem nového, dlouho očekávaného muže však není „vyvoněný“ metrosexuál, ale feminista.
V tomto ohledu má přitom mužské pokolení, usazené pod Řípem, na co navazovat. Jedním z nejznámějších českých feministů byl první československý prezident, který hrdě do svého jména Tomáš Masaryk zařadil to manželčino – Garrigue. Bojovníkem za ženská práva byl třeba i cestovatel, badatel a zakladatel Amerického klubu dam Vojta Náprstek. Od aktivit těchto pánů nás dělí sto, sto padesát let. A řady jejich nástupců se stále dají spočítat na prstech jedné ruky.
Ale nebylo by fér obviňovat za tento neutěšený stav jen druhé pohlaví. Kdyby se, před více než sto lety, nezačaly ženy hlásit o svá práva, asi by je dodnes neměly. Když se nebudeme hlásit o „upgrade“ českého muže, budeme si muset ponechat „starou“ verzi. A jen stěží uslyšíme muže řečnit o rovnosti pohlaví, když se bojíme přihlásit k tomu, že o ni stojíme.
Často tolik zesměšňovaný a zavrhovaný Mezinárodní den žen by mohl tu nenápadnější polovinu lidstva inspirovat k obdobě novoročního předsevzetí. Dopřejme si, aspoň onoho 8. března, luxus zamyslet se, co všechno pro nás znamená ženství a jestli jsme ochotny udělat něco pro to, abychom tuto představu mohly naplnit.
Pozastavili/y jste se někdy nad tím, proč tak často v rozhovorech s významnými ženami čteme nebo slyšíme, že toho sice hodně dokázaly, ale rozhodně nejsou feministkami? A proč se někdo těch skvělých a úspěšných mužů neptá, jestli jeho kariérou netrpí rodina?
Je jedno, jestli svátek ženského pokolení, které se už desítky let snaží zvednout aspoň na ta kolena, oslavíte sledováním seriálu o nezávislých ženách nebo manifestací za zvýšení počtu žen v politice. Je jedno, jestli se v „retro duchu“ objeví na vašem stole rudý karafiát. A nezáleží dokonce ani na tom, jestli si ho koupíte sama, nebo ho přinese Váš protějšek. Důležité je, abyste udělaly něco pro sebe a uměly se za to hrdě postavit.
Připojte se k Týdnu oslav 100. výročí Mezinárodního dne žen: www.feminismus.cz
Také muži chtějí rovnost pohlaví: http://www.svaz-muzu.cz/
Sledujte nás na sociálních sítích:
