Omračující strach ze selhání kvůli nečekanému náročnému pracovnímu úkolu nebo snížená schopnost vyrovnat se s prohrou či životní ztrátou. To vše komplikuje lidem život v práci, ale i v soukromí. Nabízíme vám proto 4 praktické tipy, které jsou přenosné do různých životních situací a které vám pomohou emoce lépe zvládat. Využíváme přitom zkušeností personalistů i úspěšných hráčů pokeru.
Pozor na katastrofické scénáře
Prvním předpokladem ke zvládnutí stresu je prevence a předvídání všech situací, kvůli kterým se cítíte pod tlakem. Z toho můžete vyvodit různé záložní plány pro případ, že původní plán selže. Dá vám to pocit většího bezpečí. Vhodné je také nedávat přílišný prostor nejrůznějším strachům a obavám. V principu je jedno, zda se jedná o důležitý přijímací pohovor, stresující setkání s naštvaným šéfem nebo první rande. „Je třeba si uvědomit, že mnohem větším zdrojem stresu jsou mnohdy katastrofické scénáře a představy, nežli skutečná událost sama o sobě, byť je vnímána jako nepříjemná,“ říká Šárka Fričová, specialistka na lidské zdroje.
Nechte emoce plynout bez ulpívání na nich
Někdy je vhodné nebrat své strachy a jiné emoce příliš vážně, což se můžete naučit pomocí jednoduchého cvičení s dechem. Soustřeďte se na proud vzduchu u nosních dírek a vnímejte, jak proudí dovnitř a ven. Současně nechte své emoce plynout, neulpívejte na nich a nesnažte se je dále rozvíjet a prohlubovat jejich intenzitu. Nepřehrávejte si stále dokola v hlavě situace, kdy jste byli podráždění. Po čase zdravého úsilí a pravidelného tréninku s dechem i vlastními emocemi se naučíte stresové a další emocionálně vypjaté situace vnímat s větším nadhledem. V nejhorším případě se alespoň krátkodobě uklidníte a postavíte se k problému s čistou hlavou.
Naučte se pracovat se strachem ze selhání
Kdo umí prohrávat, naučí se vítězit. Prvním předpokladem pro úspěch je naučit se vyrovnat se strachem ze selhání. Neklaďte na sebe v zaměstnání nerealistické nároky, chyby jsou normální a nevyhnutelné. V okamžiku, kdy zdravě riskujete a děláte chyby, mapujete terén možných rizik. Poznáváte sebe sama a učíte se adaptovat na potenciální hrozby. Stejným způsobem postupuje i rodící se hvězda ženského pokeru Adéla Pecháčková. „Poker je hra, která je sama o sobě stresující a adrenalinová. Riziko prohry číhá v každém kole. I přesto riskuju a snažím se v sobě pokořit přirozený strach z neznámého a trpělivě se cvičit ve schopnosti přijímat krátkodobé ztráty. Důležité je chybám se nevyhýbat, ale zvyknout si na ně. Tuto důležitou dovednost ze světa pokeru pak používám nejen v zaměstnání, ale i třeba ve vztazích s lidmi,“ říká pětadvacetiletá úspěšná hráčka pokeru, jejíž kariéra odstartovala v pražském Casinu Ambassador.
Neberte prohru příliš osobně
V pokeru platí i další pravidlo, které je přenosné do oblasti mezilidských vztahů v osobním životě i na pracovišti. „V pokeru jsem se naučila nebrat prohry ani výhry příliš osobně. Poker je jen hra, která je v zásadě neutrální. Při pokeru zkrátka pochopíte, že když má někdo lepší karty než vy, lépe blafuje a nakonec vás porazí, není to útok na vaši osobu, ale podstata hry. Moje peníze jsou pro ostatní stejně lákavé, jako jsou jejich peníze lákavé pro mě. Je vlastně úplně jedno, zda vyhraju nad Davidem a Klárou a prohraju proti Ondřejovi nebo Karlovi. Není v tom nic osobního. Podstatné je spíš to, že se člověk řídí více rozumem než emocemi, myslí strategicky a nedělá si těžkou hlavu z prohrané bitvy, protože obrazně řečeno, důležitější je vyhrát válku,“ uzavírá nadějná mladá pokeristka.
Sledujte nás na sociálních sítích:
