Negativní pocity při výpovědi převyšují ty při rozchodu

Neberte si vyhazov osobně

Nejvíce lidi při ztrátě zaměstnání pohltí stres a obavy z budoucnosti: „Jak zvládnu platit nájem?“ „Najdu si i ve svém věku novou práci?“ apod. Stres bývá mnohdy u většiny velkých životních změn a tou bezesporu ztráta zaměstnání je. Mnoho lidí o sobě začíná více pochybovat a vztahovat „vyhazov“ na své schopnosti a inteligenci. Je ale důležité si uvědomit, že o práci přijde alespoň jednou za život většina z nás a s tímto je důležité na to koukat.  Často lidé nesou ztrátu zaměstnání hůře než nedobrovolný konec nějakého vztahu či rozvod. Protože se mnohdy připojují strachy z existenčních problémů i větší ztráta identity a sebevědomí. Důležité je ale si výpověď nebrat osobně. Toto nás může dostat do sebelítosti a myšlenek, že všichni jsou proti nám, a to nám při hledání nové práce nepomůže.

Nezaměstnaný díky pandemii

Současná situace je jistě náročná pro většinu z nás, a pokud se k všeobecné nejistotě přidá ztráta zaměstnání, může jít o skutečně těžkou ránu. „Dostat výpověď není nic příjemného. Ze své praxe to vím. Na to, jak ztrátu práce poneseme, má podíl několik faktorů. Prvním je samozřejmě věk, dále například úroveň vzdělání, praxe, dosavadní pracovní historie, lokalita, rodinná a finanční situace apod. Zprávy z trhu práce jsou zatím ale až překvapivě pozitivní. Udávaná míra nezaměstnanosti se dramaticky nezvýšila. Obávám se však, že realitu poznáme spíše až v druhé polovině podzimu. Spíše, než že by přibylo nezaměstnaných, ubylo nově obsazovaných pracovních míst. Pořád jsou však nůžky mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu poměrně rozevřené a v mnoha odvětvích je velmi dobrá šance najít si rychle zaměstnání nové,“ říká psycholog a kariérní poradce Tomáš Prajzler ze Servisu vztahů, který patří pod obecně prospěšnou organizaci Women for Women. 

Starší generace může výpověď nést hůře

Ve zralejším věku nás může ztráta zaměstnání existenciálně znejistět a dohnat k černým myšlenkám na téma stárnutí, nepotřebnost, sebedestruktivních myšlenek, že novou práci již neseženeme. Krajně náročné může být vyrovnat se se ztrátou práce v situaci, kdy člověk třeba 20–30 let pracoval pro jednoho zaměstnavatele. Mladší člověk při zvládání podobné situace může těžit nejen z menšího množství závazků, ale také z toho, že v jeho věkové skupině jsou častější změny zaměstnání jevem poměrně běžným, a on sám tak nemusí takovou situaci vnímat jako něco extrémně zásadního. „Dovedu si však představit i opačnou situaci. V 45–55 letech můžeme mít splacenou hypotéku, odrostlé děti a zároveň být profesně na vrcholu sil. Pokud se takový člověk nedobrovolně octne na trhu práce, může být v mnohem komfortnější situaci než živitel/ka mladé rodiny zatížené hypotékou na byt,“ upřesňuje Tomáš Prajzler.

Matky samoživitelky – ohrožená skupina

Že se v ČR mnoho samoživitelek nachází v nezáviděníhodné ekonomické situaci je známá věc. Státní správa mnohdy není schopná zajistit, aby se jim dostalo prostředků, na které mají tyto ženy nárok, a tak mohou být rozpočty mnoha neúplných rodin napjaté k prasknutí. Když do toho přijde ztráta práce, může být na pořádný průšvih zaděláno. Zde ženy samoživitelky nesou ztrátu zaměstnání velmi špatně, především z reálných a opodstatněných obav o existenci rodiny.

Pozor na „diskriminaci“ při pohovoru

„Co se ale rozdílu ve vnímání ztráty zaměstnání mezi muži a ženami týče, domnívám se, že obecně může být snazší se s takovou situací vyrovnat pro ženy, na které se často neklade ve vztahu ke kariéře tak velký tlak jako na muže. Vše je samozřejmě ale individuální. Je těžké v tomto generalizovat. Svobodným matkám (i otcům) bych doporučil jednu radu. Pokud se potenciální zaměstnavatel při pohovorech ptá na rodinnou situaci. Tak na otázky týkající se rodiny, dětí apod. nemusíte odpovídat, a pokud vás bude někdo chtít diskriminovat (a on nejspíš někdo chtít bude). můžete se bránit. Předně je možné na otázky prostě neodpovědět, případně rovnou poukázat na jejich diskriminační charakter. Velké firmy mají často vlastního ombudsmana, kterého je možné kontaktovat, pakliže se domníváme, že jsme obětí diskriminace. Stejně tak je možné obrátit se v takové situaci na někoho, kdo je v hierarchii HR oddělení výš než osoba, která nás diskriminuje. Už poměrně tvrdou metodou, která vám nejspíš novou práci nezajistí, ale v obzvlášť křiklavých případech diskriminace bych se ji nebál využít, je možnost obrátit se na soud.“ upřesňuje Tomáš Prajzler.

Kdo v současnosti je nejvíce bez práce?

„Z makroekonomických dat víme, že o práci často přišli lidé pracující v alternativních pracovně-právních režimech jako například agenturní pracovníci nebo lidé pracující na dohody konané mimo pracovní poměr. Protože neustále intenzivně sledujeme situaci na trhu, víme, že výše popsané se neděje jen u našich zákazníků, ale obecně napříč trhem práce. V oborech, které byly zasaženy nejvíce (cestovní ruch, gastronomie, pořádání hromadných akcí apod.) se většinou propouštělo v duchu „padni komu padni“. V těch zasažených středně (průmyslová výroba) šli první na řadu právě agenturní zaměstnanci a lidé pracující na dohody, případně takoví, kteří by dost možná byli propuštěni i za normální situace,“ říká psycholog a kariérní poradce Tomáš Prajzler

Práci si hledejte aspoň 6 hodin denně

Pokud již přijdete o práci, tak není čas na litování. Samozřejmě dva dny se „politovat“ nevadí, ale jak se říká: „hledání práce je práce“.  Důležité je tedy aktivně začít hledat na všech možných platformách. Je doporučeno nezůstávat jen u jedné metody. Například pouze koukat na webové stránky nabízející nová místa. Ale je dobré kombinovat vše možné. Dát si aktivně svůj životopis do databází, zkusit profesionální sociální sítě, ptát se svých známých. A rozhodně se nebát být aktivní a vytipovat si své „vysněné“ firmy a zkusit jim napsat a poslat své CV.

Výzkumy ukazují, že nejrychleji si nové místo našli ti, kteří se hledání nové práce věnovali minimálně 6 hodin denně.  Důležité je nevzdávat se poté, kdy nám na životopisy nikdo neodpoví. Nebrat si neúspěchy osobně. Zní to jako klišé, ale píle a nenechat se při prvních neúspěšných pohovorech odradit, může přinést vysněnou práci.