Komentáře k článku

Co ještě po zaměstnavateli chtít ? To už je snad přehnané, úlevy na přechod, jděte do chráněné dílny. Zkrácené úvazky nejsou ani pro matky malých dětí.

Nemá to být tabu - Volnější podmínky, větší benevolence pro trpící. Fajn, nápad skvělej, ale při redukování změstnanců poletím mezi prvníma. Tohle musel napsat někdo, kdo ve skutečném pracovním procesu v životě nebyl ....

šedá teorie, zelený strom života. Můj zaměstnavatel je poměrně benevolentní, ale kdybych žádala o úlevy kvůli přechodu, smál by se až by si vokrumploval textil. S přechodem dosud zkušenost nemám, takže prozatím za ještě horší jev z pohledu dopadu na pracovní morálku a nasazení považuju menstruaci. A nevšimla jsem si, že by bylo běžné poskytovat pracovní úlevy menstruujícím ženám. Nu - a kdyby ty úlevy snad poskytovány byly, pak si snadno spočteme, za jakou cenu. Jak psala už diskutérka o příspěvek níže. Lakonické "poletím první".

já to naštěstí přežila doma - být v práci s mým pocením by teda byl zážitek pro mne i okolí

Ale to u zdravotních sester ve směnném provozu moc nejde zrovna toto období prožívám a je to dost hrůza neumím si představit důchod až v 65 možná i déle

Je to přirozené období. Žádné problémy jsem neměla, nebrala jsem žádné prášky, žádné medikamenty, žádné doplňky stravy. Každý den ráno cvičím a pak si dám studenou sprchu. Denně chodím pěšky. Jednou až dvakrát v týdnu chodím na hodinu plavat. Plavat, ne předvádět plavky.

Bohužel patřím k těm, co tento "zážitek" mají docela silný a na dvě věci....Mám za sebou 3 náročné roky a bohužel nevím kolik ještě. Bylinky pomohly trošku a hormony prostě vůbec. Už mně nebaví lézt po doktorech, protože mi nějak neumí pomoct a tak se s tím peru sama. Naštěstí jsem si našla klidnou práci, mám hodného muže a trpělivou povahu. Tak snad za pár let bude líp.

Ještě že už to mám za sebou.

u mně to proběhlo bez potíží

je to složité

Naštěstí jsem kromě pocení žádný problém neměla.

zatím mě to čeká

Já už vidím ty "úlevy" u zaměstnavatele....*4* Ale uznávám, že je to velice nepříjemné, já už mám strašné stavy desátý rok a nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, ale když jsem brala od doktora hormony, tak jsem přibrala jako prase, pak jsem se dala na bylinky, to je hodně slabá náplast, ale aspoň něco málo. Tak nezbývá než doufat, že se důchodu nedožiju - to bude asi jediné vysvobození.

No, za komárů jsem pracovala na dílně, kde mistr nejdříve rozdal tu lepší, rozumějte lehčí, práci nejdříve ženám dva tři roky před důchodem a teprve poté nám mladším tu složitější nebo práci ve stoje apod. a to chodily do důchodu zhruba v 55. U současného zaměstnavatele je běžné, že ke společné práci na normy přiřadí třicátnice a ženy před šedesátkou. A pak se diví, že jedna nestačí druhé fyzicky nebo naopak praxí a všichni jsou naštvaní.