Ceny plynu se stále mění. Za co všechno platíte?

Plyn v domácnostech je možné podobně jako elektřinu využívat k vaření, vytápění nebo ohřevu vody. „Rozhodnutí, který energetický pohon budete k daným činnostem využívat, závisí pochopitelně na vašich preferencích, nicméně u plynu jste závislí na funkční plynové přípojce. Pokud tento předpoklad vaše domácnost splňuje, odběru plynu po vyřízení vstupních administrativních záležitostí s dodavatelem již nic nebrání,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Každého zákazníka zajímá především to, jakou cenu si dodavatel za poskytnuté služby ve výsledku naúčtuje. Cena plynu je stejně jako cena elektřiny složená z regulované a neregulované složky. Regulovanou část každoročně vyhlašuje Energetický regulační úřad, část neregulovaná je v kompetenci samotných dodavatelů. Jeden rozdíl mezi oběma zmíněnými komoditami bychom však přece jen našli. Regulovaná složka ceny tvoří u plynu menší (přibližně třetinovou) část celkové ceny za dodávky energií.

Za co tedy platím?

Rozdělením ceny na regulovanou a neregulovanou složku však proces cenotvorby nekončí. Obě části se totiž dále dělí na další položky, které můžete většinou vidět i na svém vyúčtování. Co všechno je tedy zahrnuto v konečné ceně plynu?

Regulovaná složka:

• cena za přepravu plynu
• cena za distribuci plynu (část variabilní a fixní)
• cena za služby operátora trhu (poplatek pro operátora trhu OTE)

Neregulovaná složka (struktura se může u jednotlivých dodavatelů odlišovat):

• cena za komoditu
• cena za obchod (náklady na obchodní činnost, marže)

Daně:

• DPH, daň ze zemního plynu – není-li od ní osvobozen

Zvláštní případ

V tržní ekonomice není úplně obvyklé, že by u nějakého zboží či služby byla stanovena cena, za kterou by obchodníci měli daný artikl prodávat. Zemní plyn je však natolik specifickou komoditou, že u něj dozorový orgán pravidelně stanovuje doporučenou cenu. Jedná se o takzvanou indikativní cenu plynu. Co přesně se pod tímto označením ukrývá? Indikativní ceny plynu značí výši neregulované části ceny za plyn, která je Energetickým regulačním úřadem považována za přiměřenou. Ten vyhlašuje pro každé čtvrtletí konkrétní číselné hodnoty, které mají sloužit dodavatelům jako jakési vodítko, za jakou cenu by dodávky energií měli svým zákazníkům poskytovat. Úřadem stanovené ceny však nejsou pro obchodníky závazné – mají pouze doporučující charakter.

Indikativní ceny plynu jsou rozdělené podle charakteru odběru (na vaření, ohřev vody a vytápění), nezahrnují DPH a je nutné k nim připočíst regulovanou složku ceny, jež je specifická pro dané distribuční území. Stanovené ceny slouží nejen dodavatelům, ale také zákazníkům z řad domácností, kteří si mohou jednoduše porovnat jejich výši s částkou účtovanou dodavatelem, a případně je následně použít jako argument pro získání výhodnější ceny.

Jak platit méně

Na závěr dTest přináší několik rad a tipů, jak snížit náklady za dodávky energií. Obecně platí, že jednodušší přístup k nižším cenám mají noví zákazníci. Ti si nejen mohou zvolit, zda chtějí uzavřít smlouvu na dobu určitou, či neurčitou (a výměnou za závazek setrvání získat výhodnější cenu), ale dodavatelé se jim v rámci získávání nových klientů snaží nabídnout příznivou cenu již téměř automaticky.

„Často tak dochází k situaci, že nováčci mívají výhodnější cenu než věrní zákazníci, kterým zůstávají ceny původní z doby sjednání smlouvy. Stávajícím zákazníkům proto radíme, aby s dodavatelem vyjednávali o ceně a nevzdávali se,“ komentuje Lukáš Zelený a doplňuje: „Kromě předložení výhodnější nabídky od konkurence můžete operovat například s indikativními cenami nebo částkami určenými nováčkům. Mnozí dodavatelé bývají však i přes veškeré snahy neoblomní a k obdržení retenční nabídky vás dovede až zaslaná výpověď smlouvy s dovětkem, že přecházíte ke konkurenci.“