Komentáře k článku

V mužském kolektivu je to většinou více na férovku, prostě s někým se nesnesete, tak se jen pozdravíte, proberete co je třeba a jde se dál. V ženském "já jsem tvoje kamarádka" a za rohem "to je ale kráva" se intrikuje více. Já mám kolektiv smíšený, převládají ženy, ale dá se pracovně vyjít se všemi, na osobní rovině je to už individuální.

Dlouhá léta jsem pracovala převážně v ženském kolektivu. Pomluvy a řevnivost se občas objevily, ale to co jsem zažila v mužském, to byl děs. Muži jsou více na drby něž si kdo myslí, zlý, pomlouvační a nabobové a nepřející, Výši platu nekomentuji, oni přeci živí rodiny a chtějí mít pěkný důchod, ale že na našem pracovišti byly i ženy samoživitelky to je nezajímalo. A také neopomitelné, když dala všude to muži roznášeli a když nedala byla také špatná.

Takoví lidé se žel většinou najdou všude.

Je lepší pracovat mezi muži V ženském kolektivu je to někdy hrůza !zvlášť když je žena pěkná hezky se obléká atd To ty ošklivé na ní nenechají nit suchou Nesnáším sladké úsměvy Za zády váš dotyčná tak pospini že by od vás pes kůrku nevzal Na minulém pracovišti jsem měla čest jednu takovou zmiji poznat Stará panna bez chlapa a děti navíc 130 kg živě váhy ,sladká jako med ......Pomlouvá každého kdo ji přijde do cesty,rozestvala cely kolektiv ,prostě osoba na pěst ! Neuvěřitelná MRCHA !!!

Taky jsem to jednou zažil, ale naopak. Do celkem v pohodě fungujícího mužského kolektivu přišla Hvězda. První měsic si myslela, že budeme všichni skákat kolem ní, že bude mít výhody a jen minimum povinností. A když to neklaplo, začala o nás vykládat, že - jak jste to říkala - Muži jsou více na drby něž si kdo myslí, zlí, pomlouvační a nabobové a nepřející.

Jenže nové kolegy si nevybíráme, nadělí nám je šéf.

zatím jsem měla měka na kolegy štěstí;-);-)

Jééééjej takových je.Nejhorší jsou ti co drbou a pak já nic já muzikant.A je to jedno jestli to je ženská nebo chlap. Přeji hezký den bez pomluv.*5*

Měla jsem takovou kolegyni, ale věděla jsem jak na ni a ona se občas "potopila" sama a nechtě ukázala jaká je.

Právě teď mám takovou kolegyni. Občas se ji stane, že ztratí můj e-mail a pak neudělá co je potřeba. Nebo připravím potřebné podklady a před vedoucí má hodně řečí o tom, co jí to dalo práce, než to udělala. ;*(

Najít pohodový kolektiv je spíše o štěstí. Ale pokud je v něm přirozená autorita (ideálně šéf blízký svým zaměstnancům), potom může hodně pomoci ten kolektiv utvářet a udržet. Povahu člověka to ale samozřejmě nezmění - jde o to, umět ji korigovat a vždy usměrnit kolektiv. Ale najít u adeptů o práci ty správné povahy, které zapadnou, bývá někdy trochu náročnější. Není to sice žádná věda, ale nějakou práci to dá - zná to jistě každý. Naše lidi od počátku vybírám sám, máme vyvážený poměr žen i mužů. Párkrát za rok uděláme nějakou víkendovou akci (lyže, motokáry, sport, turistika, sklípek, nebo třeba jen opékání buřtíků popř. vlastní hudební doprovod aj.) Lidé se pak více chápou navzájem a nejsou si cizí. Znají toho druhého v práci natolik, že kolikrát už i bez vysvětlování chápou, když je někdo smutný nebo mrzutý. Kolikrát jsem i viděl, že si vzájmně nabídli pomoc. To jsem na žádném ze svých předchozích působišť váženě neviděl. Spíše jsem se setkal jako každý, kdo tu píše, s přetvářkou a sobectvím a někdy i přímo otrokářstvím vůči lidem. To mě vedlo k tomu, že jsem si založil vlastní firmu a vybral si do ní ty správné parťáky do správného boje :-) Musím říct, že po těch společných letech strávených spolu by mě osobně dost mrzelo, kdyby kdokoli z nich z týmu odešel. Přeji všem hodně zdaru v jejich práci a pohodový kolektiv.

Je to hrozné pracovat s takovým člověkem.

Nejlepší je být svým vlastním šéfem můžete být naštvaní jen na sebe když se něco nedaří

Kromě bodu jedna je to pravda. Ale každému normálnímu člověku, pokud není majitelem firmy, jde v první řadě o vlastní blaho, vlastní prospěch a vůbec o sebe. Loajalita se musí zasloužit a za české platy nelze být moc loajální. Jasně že není normální poškozovat jméno firmy a tak, ale normální člověk chodí do práce kvůli penězům, to je v práci to jediné důležité. A pak samozřejmě práce musí bavit.

V každé firmě chleba o dvou kůrkách

No když se člověku stane, že něco vymyslí, sežene materiál a návod, kolegyně se toho chytí, že je to dobrý nápad, vrhne se na to a udělá to, pak přijde nadřízená a řekne to je ale BEZVA NÁPAD, kolegyně se mile zatváří a řekne DĚKUJI...to by jí člověk hned jednu víte co. To se akorát můžu zasmát tomu, jak jsem hloupá. Nebo když se na společné akci podílíte víc Vy - iniciujete to, zorganizujete, promyslíte detaily, a ona se jen přidá a pak jako první křičí, co to dalo práce a že chce za to prachy, které si zaslouží....to bych fakt vykvetla. Nebo když jdete na akci společnou a najednou zjistíte, že před lidi jste vylezla akorát Vy, odedřela odmluvila to to od A do Z a ji marně hledáte v davu, kde jsi jako proboha byla, nechalas mě tam samotnou...a ona řekne...NĚKDO TO TAKY MUSEL NAFOTIT, NE.....a tváří se jako že já jsem ta blbá....to bych už snad i vraždila. I takový je ženský kolektiv. Nikdo nejsme žádný zázrak, každý umí něco jiného, ale přivlastnit si to, na čem se víc nadřel ten druhý....to mě teda fakt naštve.

Každý kolektiv má tu svoji "s v i n i", asi to zažili všichni , horší je to v kanclu než někde v provozu, ale většinou si lidé poradí (třeba vydrhnou nalíčenou krasavici v umyvadle*4**4**4*). Ale když máte takovou mrchu, která pomlouvá, donáší šéfovi a navíc krade, tak to je skutečný vrchol. A šéf? Nedělejte ze všeho aféru, povinnosti si plní...Tak jsem byla ráda, že jdu do důchodu.