Nákupy na slevových portálech? I tady platí jistá pravidla

Oproti běžným nákupům je na většině slevových portálů smluvní vztah třístranný, tedy jednou stranou je spotřebitel, druhou prodávající nebo poskytovatel služeb a třetí samozřejmě portál sám. „Záleží na konkrétní nabídce a jejích podmínkách, zda portál bude jen v pozici zprostředkovatele, který propojí nabízejícího s poptávajícím, zinkasuje platbu a vezme si provizi, nebo bude sám prodávajícím či poskytovatelem služeb,“ upozorňuje na specifika slevových portálů Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu, a pokračuje: „Určit typ smluvního vztahu je důležité kvůli odpovědnosti slevového portálu. Zatímco my máme pocit, že zboží dostáváme od konkrétního provozovatele portálu, ten spíše funguje jako platforma pro ‚lepší inzerci‘ a odpovídá pouze za obsah webu, ne za věc či službu samotnou.“ Portál od portálu se ovšem ve svých podmínkách liší.

Host druhé kategorie?

Velký pozor na typ smluvního vztahu je třeba dávat při koupi zlevněných zájezdů. Tady se totiž podnikatelé dostávají na půdu legislativy upravující podnikání v cestovním ruchu. „Pořádat zájezdy smí jen licencovaná cestovní kancelář, většina portálů tedy prodává zájezdy, které organizuje někdo jiný, a na to musí zákazníka upozornit,“ připomíná Lukáš Zelený.

V ideálním případě přijde voucher na službu či samotné zboží, které bez problému užíváme nebo zkonzumujeme. Co když ale nastane problém? „Braňte se nejlépe přímo na místě a domáhejte se nápravy. Zejména ve službách se pozdější reklamace řeší těžko, protože se jako zákazníci dostáváme do důkazní nouze,“ radí odborník z dTestu.

Spotřebitelské zkušenosti někdy ukazují, že „slevaři“ se stávají hosty nižší kategorie. Hoteliéři a restauratéři ve snaze přilákat novou klientelu nabídnou pobyt či večeři na hraně výrobních a provozních nákladů a personál má pak pocit, že se o hosta nemusí starat tak, jak by se staral normálně. Taková reklama má pro provozovatele naprosto opačný efekt, než zamýšlel. Každý zákazník má právo na službu, kterou si objednal a zaplatil.

Ne vždy však reklamace pomůže. U předplaceného voucheru se nelibost dává najevo hůře. Zde přichází na řadu hodnocení, recenze a varování dalších potencionálních naštvaných spotřebitelů. Nemá-li podnikatel ze slevových akcí dobré reference, jsou mu k ničemu. Pokud se spotřebitel zajímá o konkrétní zkušenosti, nepříjemností se předem vyvaruje.

Sleva není bez záruky!

Nakupujete-li zboží, ať se jedná o jídlo, elektroniku, oblečení, postup reklamace je stejný jako v jakémkoli e-shopu, jen si opět musíte být jisti, kdo je prodávajícím. „Režim reklamace se řídí zákonem o ochraně spotřebitele. Uplatnit ji můžete v kterékoliv provozovně, místě podnikání či sídle a nezáleží na tom, zda to děláte osobně, poštou nebo elektronicky. K vyřízení je zákonem stanovena lhůta třiceti dní, od které se nelze odchýlit bez souhlasu spotřebitele. Odpovědnost za vadu platí na veškeré zboží plošně, ať se prodává ve slevě nebo ne. Obchodník se jí nemůže zbavovat tvrzeními typu: ‚Co je ve slevě, to je bez záruky.‘ Téměř každé zboží zakoupené po internetu lze navíc vrátit do 14 dnů bez udání důvodu, pozor ale na výjimky, mezi které patří například potraviny. U služeb nelze vracet například lístky do kina, divadla či na koncerty, ubytování, dopravu či zájezdy stanovené na konkrétní datum,“ připomíná Lukáš Zelený náležitosti standardní reklamace.

Nad rámcem zákonných povinností bývají různé garanční programy. Fungují podobně jako reklamace, jen je většinou nabízí samotný slevový portál a ne každý je má. Takovou službou se jednotlivé portály snaží odlišit od ostatních a pěstovat důvěru zákazníků. „Náhradu či řešení reklamace nabízí zprostředkovatel a nikoliv ten, kdo službu poskytoval. Jedná se tedy o doplněk k zákonným právům každého spotřebitele a podmínky si každý podnikatel nastavuje sám,“ uzavírá odborník.