Lidé jsou přirozeně vstřícní k rozvíjení vztahů s naprosto cizími lidmi. Zřejmě to vyplývá z evoluční zkušenosti, která nás naučila, že takové chování pomáhá získat více zdrojů pro život. Proto je altruismus, pomoc cizím a vstřícnost ve většině lidí hluboce zakořeněna.
I když tomu zprávy posledních měsíců nenasvědčují, neboť jsou plné teroru, chování dotyčných patří k extrémní menšině a vyplývá z konfliktů uvnitř jedné kulturní skupiny. Podle amerických a německých psychologů je většina lidí vnitřně naprogramována k pomáhání druhým a ke vstřícnému chování i v případě zcela neznámých jedinců.
„Ve srovnání s jinými druhy savců jsme velmi tolerantní vůči jiným skupinám lidí, čemuž se dnes těžko věří, když vidíme události za Bavorska, Nice, Orlanda či Dallasu,“ uvádí spoluautorka výzkumu doktorka Anne Pisorová z Institutu Maxe Plancka.
Evoluční antropoložka ale tvrdí, že ve většině případů i v dějinách fungovala spíše vstřícnost a přátelskost než nenávist a války.
„Máme spousty archeologických a etnografických důkazů, že lidé udržovali přátelské styky s lidmi různých etnik, náboženství a stylů života,“ dodává Pisorová, která s vědci z Kalifornie pracovala na výzkumu lidí žijících izolovaně v nížinách Bolívie. V experimentálních výzkumech sledovala jejich chování při styku s neznámými světy a kulturami. Ze studie vyplývá, že lidé mají dědičně ve své většině zakotvenu přátelskou snahu navázat kontakt s cizinci.
„Dnes se ale příliš zabýváme přemýšlením nad konflikty uvnitř skupiny. Víme toho méně o tom, proč lidé mají tendenci tolerovat cizí skupiny,“ dodává Pisorová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
