Komentáře k článku

co je těžký vzduch? (..."připadáte si jako těžký vzduch?"....) Něco jako těžká voda?

som sice zo slovenska ale tento magazin citam pravidelne :) chodim uz 3 roky so skoro rovnakou povahou aka tu bola uvedena. Citim sa ako by som bola menejcenna ako je on... hlupejsia...neschopna..ale ked mu to poviem vzdy si najde nejaky argument ze to neni pravda. neviem co si mam mysliet o tom...

ja souhlasim skoro s kazdym clankem tady... Muj pritel mi neustale opakuje jak nejsem hezka a ze jsem pribrala trosku, ze mi roste brisko a zadek ale pritom ja mam 53 kg nechapu to, stale me jen ponizuje a pripomina mi ze jsem mene cenna...naklada na me vzdy tolik prace a kdyz jen treba z unavy odmitnu ze to udelam jindy nebo ho poprosim at to jednou zaridi on jsou tu reci jako : ty chodis do skoly kde jen sedis na zadku, ja od rana makam, ja muzu byt unavenej ale ne ty... a najednou zacne hlasat jak se furt o me musi starat ze si sama nic neobstaram atd... pritom to je naopak na ma bedra naklada tak tezky naklad problemu a ukolu a sam si dokaze furt jen stezovat a nadavat mi a vyhrozovat ze se rozejdeme nebo ze kdyz zrovna nemam chut na sex tak pujde za jinou.. co mam sakra delat uz to nezvladam a to jsme spolu teprve 2 roky :-(:-/

vydieranie som si zažila od môjho bývalého..zašlo to ďaleko chodil mi pod oknami domu pritom svoje bydlisko mal uplne niekde inde. vyvolával mi že ma zabije že som bez neho nič špina na jeho podražke .. no a vyvrcholilo to tým,, že ma sledoval do podniku, kde som cez víkend šla s kamarátkami .. z toho večerra som bola dotlčená až až ale vyriešilo sa to.. po roku mi písal z nového čísla že mi nedá pokoj pokial poslednýkrát nevydýchnem..nie každy vyhrožuje lebo sa bojí stratiť ale preto, lebo chce vlastniť! a je to v niektorých prípadoch také silné, že radšej vám ublíži než by ste mali žiť život bez neho.. preto si dávajte veľmi dobre pozor, koho si privediete do svojho života. ;*(

jediná rada,pokud to jde tak to ukončit,ta bolest je strašná,když vás druhý uráží a podobně,jen se k tomu odhodlat,jsem jedna z nich co se k tomu chystá,snad to zvládnu a budu mít už konečně .klid.......škoda že se lidí mění

Ja Vas vsechny co jste dokazaly partnery opustit obdivuju :-( kdysi jsem mela take vysoke sebevedomi, stridala jsem kluky, byla vicemene stastna...pak jsem se ale vazne zamilovala....s tim pritelem jsem uz pres 4 roky, zijeme spolu. Myslim, ze moc horsich vztahu neni :-( hodnekrat me podvedl, dost to vzdycky bolelo.Ale ja ho milovala, tak jsem odpoustela. Bohuzel me potom zacal bit...taky jsem mu nekolikrat odpustila. Asi pred pul rokem me na moje narozeniny vyhodil z bytu, byla to hrozna rana, ale odstehovala jsem se. Jenze po 2 mesisich, kdy si poradne uzil s jinyma holkama,se chtel ke me vratit...strasna hloupost,ale podlehla jsem a zpatky se s nim odstehovala :-(sliboval jaky bude uzasny, ale neni to tak. Pred 2 mesicema mi rozbil o schody hlavu...ani me neodvezl do nemocnice, to jsem musela taky sama,verte nebo ne,ale ja ho nedokazala opustit, prisla na nej policie, ale ja chtela stat pri nem, ze jsem spadla sama..dost presvedcive jim lhal a tak to nechali byt....me zase premlouval jak bude jiny, vydrzelo mu to tak tyden. Ted od nej dostanu jen tak, treba kdyz se chci divat na televizi a on chce spat...akorat uz nemam zadne modriny, to se uz naucil.Jsem v zacarovanem kruhu, nemam kam jit, je mi jen 20 let a uz ted si prijdu ztracena...Neustale me ponize, srazi...jak jsel hloupa, skareda, jaka jsem chudinka, ze ho neopustim at uz konecne vypadnu...pak prijde, omluvi se a je par dnu klid. Zrovna pred hodinou zase odesel,porval me za vlasy, rekl ze jde pryc a ze jsem blazen protoze si vymyslim jak me bije, pritom jsem opila. Uz jsem z toho vseho psychicky na dne,nemam silu o tom nikomu rict, tohle pisu poprve...vidim, ze vic holek se necha takhle utlacovat...ja proste nedokazu odejit, mam pocit ze bez nej vsechno skonci...ze zustanu sama, ze mi bude chybet...je mi do breku, ze zase sedim doma a cekam kdy on buh vi odkud prijde a doufam ze se omluvi a bude to jine...

myslím ,že většina žen tady má mnohem více skušeností než já sama...proto se ptám..když máte doma přítele , který se věčně hrabe v autech ale kdykoliv řeknete nějakou připomínku ,že se vám to nelíbí tak vás posléze znemožní před vašemi kamarády a je úplně jedno jestli stojíte vedle něj nebo ne... popřípadě když nemůžeš něco najít okamžitě to svádí na vás...na druhou stranu omluvy jsou plné polibků a sladkých slov...jsme spolu rok a půl... co myslíte? zůstat či odejít? Když jeho druhá milenka je auto?? a dá se tady mluvit o nějakém "psychickém týrání" ?

Jo, tohle znám, taky jsem měla takovýho hajzla, no byli jsme spolu rok a půl, dýl jsem to nevydržela. Ono to psychický týrání je podle mě složitá záležitost, někdo si může položit otázku - je to už psychický týrání nebo ještě ne??? U toho fyzickýho je to pro mě jasný, jednu by mi fláknul a šel by - což se nikdy nestalo, ale to jeho deptání jsem dost dlouho nedokázala správně posoudit - taky jsem byla nemožná, omezoval mojí svobodu - jak jsem někam šla bez něj, bylo zle. A přitom já vlastně měla jako člověk daleko lepší úroveň než on - vypadám celkem dobře, rozhodně jsem byla inteligentnější než on atd. Jenže on byl cholerik a já nekonfliktní typ, takže jsem se nějak nedokázala bránit a bylo mi to akorát líto. Ale taky jsem si občas rejpla, třeba mi jednou řekl, že když budu tlustá, že mě nebude chtít. Tak jsem mu řekla: no co, bude chtít jinej...Ten zíral...Ale po mě vždycky chlapi celkem letěli, takže jsem to neřekla jen, abych si rejpla, byl to holej fakt. No a náš rozchod ho samozřejmě taky překvapil. Sice nejsem ráda, že jsem tenhle vztah musela zažít, ale naučilo mě to poznávat varovný signály už zpočátku a skončit to dřív než se to rozjede. Je mi 25, jsem sama, ale mám se moc ráda na to, abych si začala s nějakým psychopatem jen proto, abych někoho měla. Moje ségra to má doma podobný, furt jí jen deptá, ono jí to vadí, ale na druhou stranu říká, že by nemohla mít doma nějakýho "blbce" - míněno asi hodnýho klidnýho chlapa. A tvrdí i to, že každej má nějaký mouchy - to je samozřejmě pravda, ale nějaký mouchy se daj strávit, jiný ne, člověk od člověka, každej, co vydrží a co si nechá líbit. Myslim, že všechny týraný ženský vědí, že to co jim partner dělá je zlý a měly by se odhodlat odejít. To jestli to udělaj nebo je už na nich - každý svého štěstí strůjcem.

To co píšete jsem prožívala také mám roztroušenou sklerozu 13 let i přesto jeho ponižování nezkončilo bylo ještě hůř.dnes jsem sama a spokojená.žádnej debil.seberte se a utíkejte dokud je čas.zvládnete to také.život je krátkej.:-)čeká na vás lepší muž ne hned ale vyplati se to.ten klid zato stojí.*4**4*

Já jsem s přítelem už 4 roky. Deně mam na talíři jak jsem neschopná, jak si neumim uklidit, jak nemam šanci odmaturovat. dřív mi často vyhrožoval že mě nechá a že mě nikdo nebude chít. Nedávno jsem si řekla že už to přehání a odjela jsem na výkend za kamrádama (nemohl se mnou protože marodí) nakonec z výkendu byl celý týden a já jsem si uvědomila jak díky němu na všechny kamarády kašlu. Když jsem se vrátila domu tak mě ukázal co kde mam po něm uklidit atd. Bylo vidět jak ho strašně štve, že se dokážu bavit i bez něj. Chci to ukončit ale nevim jak na to. Nedokážu prostě přijít a říct" je konec". Poradíte něko?