Britská královna Alžběta II. usedla na trůn v den smrti svého otce, 6. února 1952. Bylo jí tehdy pouhých pětadvacet roků. Letos v září se jako devětaosmdesátiletá žena stane nejdéle vládnoucí panovnicí v historii Anglie i celého Spojeného království. Bude na trůnu dokonce déle než královna Viktorie. Alžběta je uznávána i těmi, kdo monarchii zrovna nemusejí. A to pro své skromné a téměř bezchybné profesionální vystupování. Za ním však stojí tvrdé dětství, které jí připravila chůva a také babička, královna Marie.
Královna Marie byla manželkou Jiřího V. Proslula tím, že u lůžka svého chotě, když zesnul, odmítla obejmout svého syna Alberta – později krále Jiřího VI. a otce Alžběty II. – a považovala jeho snahu obejmout matku za pobuřující chování a porušení etikety. Marie byla skutečnou ledovou královnou a snažila to stejné učinit z Alžběty II. Proto k ní poslala chůvu Claru Knight, které se říkalo Allah. Byla pedantická a chladná. Malá Alžběta musela celé hodiny nehybně sedět. „Udělejte s ní něco, ať se nevrtí,“ stěžovala si jednou její babička Marie. A princeznu učili skutečně k téměř sošnému posedu a odměňovali ji za poslušnost sladkostmi.
Alžběta II. však chladná není, v soukromí je prý naopak velmi vřelá a její děti i vnoučata o ní hovoří nebývale přívětivě. Jenže tuto tvář veřejnost vidět nemůže. Královna totiž přijala fakt, že na veřejnosti je vždy hlavou monarchie a tudíž musí být na sto procent profesionální. V tomto ohledu se podle spisovatelky Ingrid Seward výchova královny Marie a chůvy Clary povedla.
Seward vydává největší a nejintimnější biografii o životě Alžběty II. Jako šéfredaktorka magazínu Majesty toho ví o britské panovnici nejvíce. Ví také, proč Alžběta – s prominutím řečeno – není studený čumák jako její babička. Královna Alžběta známá jako královna matka totiž své dceři, princezně Alžbětě, chtěla dopřát i lidské city. Proto krom ní samotné pečovala o budoucí panovnici vedle Clary Knight i služebná Margaret MacDonald, již Alžběta s mladší sestrou Margaret říkaly Bobo. Tato žena se stala nejbližší přítelkyní královny a zůstala jí až do své smrti v roce 1993.
Na formování Alžběty měla zásadní vliv. Mladá princezna už v dětství projevovala velké pochopení a soucit se sociálně slabými. Když se za druhé světové války dostala do třídy s běžnými dětmi, šokovala ji spolužačka, která neměla pořádné boty. Malá Alžběta vybrala své kapesné a koupila jí pár střevíců. Jiné spolužačce zase věnovala sandálky. Aby se tato spolužačka necítila trapně, malá Alžběta jí nalhala, že už z nich vyrostla a stejně je nepotřebuje.
Řada intimních detailů ze života královny od jejího narození do současnosti Sewardová sepsala do největší biografie, která vychází pod názvem The Queen‘s Speech: An Intimate Portrait Of The Queen In Her Own Words.
Sledujte nás na sociálních sítích:
