Kdo by si nepřál mít krásné, lesklé a zářivé vlasy? Touha po dokonalé barvě a odlesků vlasů nás nutí utrácet za kadeřníky čím dál více peněz, nebo se nořit hlouběji a hlouběji do tajů domácí alchymie s použitím rozmanité škály produktů určených pro domácí barvení a péči o vlasy.
Jedná se však pouze o novodobý trend, anebo má barvení vlasů mnohem hlubší historii?
Jeskynní lidé používali prach
Některé archeologické nálezy prokázaly, že lidé mohli používat barvivo na vlasy již v období paleolitu. K barevní nejspíše používali oxid železitý, který se v přírodě vyskytuje ve formě hnědočerveného prášku, a používali jej nejen k barvení vlasů, ale také ke zdobení pokožky či příbytků (1).
Staří Egypťané skrývali své šediny pomocí henny
Ačkoli jsou v našich představách starého Egypta všichni jeho tehdejší obyvatelé černovlasí, pravdou je že se toho v Egyptě rozhodně nebáli, a k líčení i barvení vlasů používali nejrůznější rostlinné a přírodní výtažky, aby docílili červených (henna), modrých (indigo), zelených či zlatých odlesků vlasů. Odvážnějšími barvami byly často barveny paruky, které Egypťané vytvářeli ze svých vlastních (oholených) vlasů, nebo z vlasů otrokyň (1).
Římané a Řekové chtěli barvu, která je odolná proti vyblednutí
Po analýze vzorků vlasů ze starověkých řeckých a římských lidských pozůstatků vědci nalezli stopy po trvalých barvách na vlasy. Předpokládá se, že lidé zpočátku používali k barvení vlasů kombinaci oxidu olovnatého a hydroxidu vápenatého, ovšem když se ukázalo, že je to toxické, přešli na recepturu vytvořenou fermentací pijavic. Bohaté ženy ve starověkém Řecku nosily také paruky, které se vyráběly ze světlých vlasů otrokyň. Chudé ženy pro dosažení světlejšího odstínu vlasů používaly roztok z heřmánku a citronové vody (1).
Římané přišli první se „zesvětlováním“
V období zhruba 300 př. n. l. musely mít římské prostitutky žluté vlasy, aby na svou profesi upozornily (jakási reklama řekněme…). Většina z nich to řešila tím, že nosila paruky zbarvené dozlatova. A stejně jako Řekyně, i zde bohaté ženy nosily světlé paruky vyrobené z vlasů germánských otrokyň. Římané přírodní pokusy Řeků o odbarvení vlasů obohatili také o další ingredience: například v podobě vápenné nebo mořské vody. Mnohem později (kolem roku 1700 n. l.) se začala rozmáhat tzv. benátská blond, které se docílilo pomocí směsi medu, kamence a sýry. Vlasy ošetřené touto směsí se následně vystavily co nejprudšímu slunci. Až teprve v roce 1818 byly objeveny účinky kysličníku vodičitého, dnešního peroxidu vodíku, který mimo jiné dokáže zesvětlit vlasy (1).
První moderní barva byla (překvapivě!) fialová
V roce 1863 profesor William Henry Perkins vyrobil první umělé barvivo na světě a zároveň první anilinovou barvu, tzv. Perkinovu violeť (při neúspěšném pokusu uměle vyrobit chinin). Fialovou barvu, která se výborně chytala na látky i na vlasy, si nechal patentovat (2). Tento objev odstartoval boom, protože dosud používaná přírodní barviva nevydržela dlouho a chyběla jim sytost a lesk.
Ovšem, málokdo si troufl na zářivě purpurové vlasy, takže jeho skvostný objev byl (pro účely vlasové kosmetiky) nakonec vylepšen profesorem chemie Augustem Wilhelmem von Hofmannem, který si všiml, že barvivo reagovalo se vzduchem a nahradil fialové barvivo para-fenylendiaminem, který tuto reakci způsoboval. Para-fenylendiaminem (PPD) tedy funguje jako jakási vývojka a dodnes je základem většiny barev na vlasy (3).
L'Oreal se o to postaral
Eugene Schueller, zakladatel L'Oreal, vytvořil první komerční barvu na vlasy v roce 1907. Pod touto značkou byla také představena barva Dream Blond, která umožňovala ženám napříč světem dosáhnout vytouženého blond odstínu. Tato barva byla založena na peroxidu vodíku a amoniaku (4).
Zdroje: (1) www.theatlantic.com/health/archive/2015/01/hair-dye-a-history/383934/, (2) www.sciencehistory.org/historical-profile/william-henry-perkin, (3) www.en.wikipedia.org/wiki/August_Wilhelm_von_Hofmann, (4) www.en.wikipedia.org/wiki/Eugène_Schueller,
Sledujte nás na sociálních sítích:
