Odkud se vlastně vzaly hřejivé rukavice

Bez čeho se v zimě neobejdete vy ani my? Řeč je o rukavicích, které zkřehlé prsty ochrání před mrazem i větrem, a tím pádem i podrážděním, vysušením a svědivými vyrážkami. Odkud se tahle hřejivá součást garderoby vlastně vzala? A jaké změny ji postupem času provázely?

Kam až historické oko dohlédne

Pomineme-li první nositele, tedy severské národy, zmínky o rukavicích bychom nalezli už ve starověkých spisech, a to zejména těch, jež popisují události odehrávající se v Persii, Řecku a Římě. Právě zde si na ně totiž tamní šlechta dost potrpěla. „Smetánka“ nosila rukavice zhotovené z drahých látek a kůží, často zdobené drahokamy, prošíváním a jinými detaily, z nichž bylo možné vyčíst vysoké společenské postavení majitele. Hodně dlouho byly výhradně mužskou výsadou, čemuž dopomohla skutečnost, že tvořily neodmyslitelnou součást rytířského oděvu, přičemž sloužily jako čestný odznak i symbol povýšení. Ale pak přišel zlom.

Když to do rukou vezme žena

Dámské rukavice se na královských dvorech začaly objevovat až ve 13. století. Plnily spíše zahřívací a hygienický účel, neboť sahaly až k loktům. Skutečným skvostem i ozdobou se staly až o mnoho let později, a to v době anglické královny Alžběty I. Ta se zasadila o to, že s vzácnými výšivkami získaly i punc elegance a skutečné módní záležitosti. Takhle nějak se na ně vlastně pohlíželo až do minulého století, v němž rukavice záhadně ztratily funkci atraktivního doplňku a přesunuly se do kategorie pracovního vybavení, ochranných prostředků i sportovních pomůcek.

Výroba? To je kumšt!

V dnešní době je výrobců textilních, kožených, koženkových a všelijakých dalších rukavic skutečně požehnaně, přičemž každý z nich volí svůj osobitý způsob i zpracování. Co je ale u téměř každé výroby stejné, to je základní postup. Většinou se „palčáky“ i další druhy šijí ručně, a to na částečně upravených průmyslových strojích.