Není na světě dítěte, které by se alespoň občas nepokoušelo více či méně upravit pravdu. Lhaní je u dítěte běžná věc, jen by nemělo překročit únosnou mez. Proč nám vlastně děti lžou?
Pokud máte pocit, že vám váš drobeček ne vždy říká do očí pravdu, nepanikařte. Podle odborníků je lhaní u dětí předškolního věku dokonce důkaz jejich normálního vývoje. Tato „dovednost“ se vytváří zhruba mezi třetím a pátým rokem věku. Použití nepravdy svědčí o tom, že si dítě uvědomilo, že lidé nejednají podle toho, jaký svět skutečně je, ale podle informací, které o něm mají. A tak maminka nemusí vědět, že si večer nevyčistilo zoubky, protože u toho nebyla. A když jí to neřekne, třeba se to ani nedozví. Stejně tak odpověď, že ve škole se „nic“ nedělo, může kamuflovat malou trojku z počtů.
Každá lež je jiná
Opravdová lež vzniká v okamžiku, kdy dítě záměrně říká nepravdu s úmyslem uvést někoho druhého v omyl a mít ze lži prospěch. Dětští pedagogové se shodují v tom, že je potřebné odlišovat důvody, proč děti lžou. Některé pohnutky nemůžeme tolerovat a dítěti bychom to měli dát jasně najevo (například když dítě chce poškodit někoho druhého, ublížit mu).
Někdy jsou jejich lži pochopitelné (lže, protože má strach). Dokonce jsou lži, u kterých je nám dítěte spíš líto, a rozhodně ho za ně nebudeme trestat (například když šikanované dítě doma říká, že je ve škole všechno v pořádku, aby se ochránilo před pomstou spolužáků).
Co je fantazie a co už lež
Předškolák má bujnou fantazii a teprve se učí poznat rozdíl mezi realitou a fantazií. Osvojuje si rozlišení pravdy a fikce i svého přání od skutečnosti. Může se mu proto stát, že si třeba ten modrý míč, který má jeho kamarád, tolik přeje, až má pocit, že je přece jeho.
Děti také často přehánějí a věci zveličují. To běžně dělají i dospělí, ti jen už znají míru toho, co může být reálné, a co už ne. Dítě proto své báchorky často přifoukne tak, že i nezkušenému dojde, že přehání příliš okatě a nevěrohodně.
Častou příčinou lži je to, že si potomek všechny informace prostě nezapamatuje nebo je z nějakého důvodu vyselektuje jako nepodstatné. Celkový smysl sdělení to však významně ovlivní a vypadá to, že dítě lže schválně, ačkoliv to třeba není pravda.
Strach i touha po pozornosti
Mnoho dítek také zamlčuje, a to zcela záměrně, fakta, jejichž prozrazení může mít pro něj nelibé následky. Rodiče se tak sice dozvědí, že zítra je třídní schůzka, ale dítě už je „zapomene“ varovat, že propadá z matematiky, a rodiče budou muset absolvovat nemilý pohovor s matikářem.
Další příčinou lhaní může být touha po pozornosti a někdy se dětská fabulace uchýlí až k velmi závažným obviněním, například že mu někdo ubližoval, dospělý ho udeřil nebo ho dokonce zneužíval. Takové tvrzení rodiče vždy vyburcuje k aktivitě a dítě je potom opravdu v centru pozornosti. Lež o ubližování je nepříjemná, ale v předškolním věku bývá docela častá a většinou i lehce odhalitelná. Pokud ale podobným způsobem lže školák či teenager, je už situace vážnější a má to často vliv na celou rodinu a další zainteresované osoby. Tady je možné i vyhledat odbornou pomoc psychologa a poradit se o dalším postupu proti mladému lháři.
Tudy cesta nevede
Zkuste nalézt pravý důvod, proč vaše ratolest lže a vymýšlí si. Je to skutečně záměrná lež? Co ho vede k tomu, že neříká pravdu a co tím chce získat? Uvědomuje si vůbec, že to, co říká, neodpovídá skutečnosti? Odborníci radí, abyste dali malému lháři šanci „přiznat barvu“, aby uvedlo věci na pravou míru a přiznalo lež. Pokud se zachová čestně a vyklopí, proč zalhalo, netrestejte ho, pouze mu důsledně vysvětlete, že tudy cesta nevede. Zdůrazněte, že pravda by vyšla dříve nebo později najevo a mohlo by to mít mnohem horší následky.
Sledujte nás na sociálních sítích:
