Jak z dítěte nevychovat televizního maniaka

Zatímco když byly malé, mohla jste svým dětem televizi regulovat, ale teď když chodí do školy, těžko uhlídáte, zda před „bednou“ netráví celé odpoledne, než se vrátíte z práce. A upřímně – ani váš příchod ho od obrazovky často neodtrhne. Připomíná vám to něco?

Nic nového

Není třeba předstírat, že jsme byli jiní. „Jako děti jsme to měly se sestrou podobně, jakmile jsme dorazily ze školy, rovnou jsme si sedly k televizi. A vůbec nám nevadilo sledovat argentinské telenovely, Jessicu Fletcher nebo Odpadlíka. Od bedny jsme vystartovaly, až když jsme slyšely rachocení klíčů v zámku, to pak byl hotový úprk do kuchyně, kde jsme předstíraly, že jsme se 'zrovna' pustily do nádobí. Ale táta už nás měl prokouknuté a šel rovnou televizi, a když byla ještě teplá, měly jsme pěkný průšvih a zákaz,“ vzpomíná devětadvacetiletá Andrea, která se před pár lety, když čekala dnes osmiletého Jakoubka, rozhodla, že něco takového nedovolí. Jenže Kubík je ve druhé třídě, ze školy ho vodí babička a ta mu televizi zapnout neodmítne. „Počítač nebo tablet je schovaný, ale televizi nezamaskujete,“ podotýká.

Co jim hrozí?

Největším rizikem při sledování televize je pasivita a nerozpoznání skutečnosti od fikce. Pro malé děti je děj na obrazovce stejně reálný jako běžný svět kolem. Dalším jevem je to, že se snaží – jako každé mládě – napodobovat chování. A když nemají dostatek modelů, napodobují to, co vidí v televizi. Děti kolem pátého roku jsou na tom s odlišením reality a fikce už lépe, ale stejně nedokážou pochopit, že pořad (např. reklama) je zaměřen na prodej výrobku.

Další velký a zcela zásadní problém je pasivita při sledování televize. Děti jsou ve vývojovém stadiu, kdy potřebují získávat impulzy z okolního světa. Získávají podněty ze svého okolí a reagují na ně. Toto jim televize nezajistí. Televize učí děti pouze sedět a pasivně přijímat děj na obrazovce, místo toho, aby se ho aktivně účastnily. Děti, které sledují televizi často a v raném stadiu vývoje, jsou pak v dospělosti uzavřenější a těžko se jim spolupracuje při kolektivních činnostech.

Kolik už je moc?

Podle nejnovějších průzkumů je sledování televize u dětí škodlivé. Už ve dvou letech dokáže dítě sledovat pohádky v televizi, ale pokud to s díváním přeháníte, můžete způsobit opoždění nebo zdeformování společenského cítění. Podle odborníků by děti do dvou let neměly televizi sledovat vůbec a starší děti maximálně dvě hodiny denně. Do tohoto maxima se samozřejmě počítají veškerá média jako televize, video nebo kino.

Vybírejte a jděte příkladem

Bezesporu je řada dětských vzdělávacích pořadů či pohádek pro naše děti přínosem, je ale potřeba pečlivě vybírat ty, na něž se dětem dovolíte dívat. Filmy a zpravodajství předvádějí často násilí vytržené ze souvislostí, které si – zejména mladší děti – neumějí v hlavě utřídit a odlišit realitu od fikce. Dítěti se nakonec může zdát, že násilí není ničím mimořádným a odsouzeníhodným – vždyť kolik „kladných“ hrdinů se z bezvýchodných situací prostřílí! Pak si děti postupně zvykají na utrpení a agresi a promítají ji i do svých vrstevnických vztahů.

Není pravdou, že by televize měla být pro děti úplné tabu. Nemusíme hned vyhazovat televizor k popelnici, ale zodpovědnost musíte v tuto chvíli převzít vy. Dovolte jim sledovat jen určité pořady a do určité hodiny, pak je nekompromisně uložte do postele. Dbejte na to, aby bylo sledování televize „za odměnu“, když mají hotové úkoly, vyvenčeného psa a umyté nádobí. Důsledně dodržujte motto „nejdřív práce, potom zábava“. S trochou štěstí a trpělivosti si na to děti zvyknou a budou se tím řídit i bez vašeho drilu. Kupte si nějakou společenskou hru a vyhraďte si jeden večer v týdnu, kdy televizi vůbec nezapnete. Povídejte si, plánujte úkoly a činnosti na další týden, hrajte si. To je i podle odborníků to nejlepší, co pro vývoj vašeho potomka můžete udělat. Prostě neodkládejte své děti před televizní obrazovku!