Všechny ženy přeci touží mít dítě, no ne? A ty, které tvrdí, že se mámou stát nechtějí, jednou dospějí a hned zatouží po miminku. Alespoň tak by se dal shrnout názor většinové společnosti. Jenže co když skutečnosti tak docela neodpovídá...
Jakmile žena překročí třicítku, aniž by povila nějakého toho potomka, její (často nejbližší) okolí poněkud znervózní. „Přinejmenším deset let probíhají rodinná setkání stejně. Všechny babičky, tetičky a pratetičky nadhodí stejné téma. Zdalipak už mám nějakého hodného a chytrého chlapce, kdy se budeme brát a na kdy plánujeme miminko,“ popisuje čtyřiatřicetiletá Romana a dodává, že kromě otázek čelí poměrně často i citovému vydírání ve stylu „abych se vůbec těch vnoučátek/pravnoučátek dožila...“.
Jenže Romana děti nechce. Ne že by je neměla ráda, ale mateřské pudy se zkrátka nedostavily. Zatímco ona v tom nevidí až tak velký problém, její okolí to ne a ne pochopit.
Kojící kamarádky
Jenže nátlak na bezdětné ženy po třicítce nečíhá jen v rodině. Velmi ochotně, i když třeba ne záměrně, se k němu přidávají i přátelé, především kamarádky.
„Dřív jsme probíraly možné i nemožné, od chlapů přes filmy až po politiku. A dnes? Z mé nyní podruhé těhotné kamarádky se stala chodící encyklopedie zásypů, plen a dětských výživ a odbornice na kojení, říhání a ublinkávání. A co je horší, neustále naznačuje, že bych si rychle měla také nějaké to dítě pořídit, protože se – cituji – připravuji o nejkrásnější období života,“ říká Romča.
Kapitola sama pro sebe jsou třídní srazy. „
Vydržet se půl večera zdvořile rozplývat nad přehlídkou fotek i videí všech těch dětských ďolíčků a faldíčků, je úkol téměř nadlidský. Zvlášť když na vás spolužáci útrpně koukají jako na nějakého chudáka exota.“
Nespokojení lékaři
Své si Romana pokaždé vyslechne i od svého gynekologa. „Návštěvu od návštěvy si mě při předepisování antikoncepce měří zpytavějším zrakem a nezapomene ani na naléhavou přednášku o úskalích početí a mateřství ve vyšším věku. Na pořadu dne již bylo jak snížení plodnosti vlivem markantního úbytku vajíček kolem třicátého roku věku, tak zvýšená míra zdravotního rizika pro maminku i dítě, vyšší četnost samovolných potratů nebo nebezpečí vrozených vývojových vad,“ říká mladá žena, která sice dává lékaři zapravdu, ale přednášku by si ráda ušetřila – má pokaždé pocit, že by se vlastně měla omlouvat, že ještě neporodila. Jenže proč?
Jsem sobecká?
„Vážně jsem sobecká, když se ještě nehodlám vzdát slibně rozjeté kariéry, svého volného času, cestování a koníčků kvůli permanentní péči miminko? Copak je vážně třicítka nějaká hranice, zlomový bod, kdy mají biologické hodiny začít splašeně tikat? Podle mého názoru ne,“ je přesvědčená Romana, podle které jsou biologické hodiny velmi individuální záležitost.
„Třeba se jednou u mě také probudí,“ usmívá se. „Ale ve věci natolik zásadní, jako je přivedení dítěte na svět, by podle mě mělo hrát roli více faktorů, ne pouze počet svíček na dortu.“
Sledujte nás na sociálních sítích:
