Každý to asi v dětství zažil, ten stav, kdy maminka po vás chtěla, abyste jí co nejvíce pomohli s domácností. A vám se samozřejmě strašně nechtělo. Ani u vašeho dítka to nebude jiné. Přesto byste jej do domácích prací alespoň trochu „zapřáhnout“ měla.
Jenže jak? Existuje vůbec nějaká možnost, jak přimět děti, aby si po sobě uklízely? Aby se děti zapojovaly do chodu domácnosti – a není tím myšlen jen do úklidu vlastních pokojíčků – je naprosto legitimní požadavek ze strany rodičů. Později se jim tyto praktické dovednosti budou hodit. Nejenže nebude veškerá práce jako nákup, vaření a úklid na vás, ale připravíte své ratolesti na běžný život, dozvědí se, jak se věci dělají, získají správné návyky a budou si umět poradit. Ale jak na to?
Trpělivost, důslednost, motivace
Naučit děti po sobě uklízet vyžaduje velkou dávku trpělivosti a hlavně důslednost. Můžete pojmout úklid jako hru a vypsat výhru za krásně uklizené hračky, srovnané oblečení atd. S odměnami to ale nepřehánějte, vycházejte z toho, co dítě potěší, ale rozhodně se nenechte vydírat. Dítěti pomozte v systému, jakým má uklízet (třeba od okna ke dveřím, od shora dolů atd.). Pokud to v pokojíčku vypadá jako po výbuchu granátu, s úklidem mu pomozte nebo rozdělte úklid na více etap. Pokud nečekáte návštěvu celého příbuzenstva, není potřeba stihnout vše za dvě hodiny. Nezapomeňte se nenápadně podívat do všech skulin, kde se často schovávají plesnivé svačiny, špinavé prádlo a jiné poklady. Dítě se snažte za tato tajemství příliš nepeskovat, raději řekněte, že budete radši, když svačinu přinese domů, než aby mu pochodovala plesnivá pod postelí.
Nebraňte jim!
Kromě úklidu vlastního nepořádku najdeme pro dítě v bytě ještě spoustu činností, které hravě zvládnou. Odborníci radí zapojovat do domácích prací děti od útlého věku. Jakkoli náročné to je na rodičovskou pozornost a efekt a kvalita rozhodně není přímo úměrná vynaložené námaze, dítě si postupně na práci doma zvykne a pozná, jak to doma funguje. K batolecímu věku patří ohromná dávka zvídavosti a zvědavosti, dítko si chce vyzkoušet všechno, co a jak dělají dospělí. Pro batolata a menší děti je objevování běžných domácích činností pravým dobrodružstvím a výsledky práce skutečným překvapením. Nebraňte proto dítěti, aby vám pomohlo zamést podlahu, pověsit prádlo, něco přineslo, podalo atd. Protože mu ještě chybí šikovnost a zkušenosti, nelze hned očekávat excelentní výkony. I přesto, že vám pak bude práce trvat mnohem déle, dítě se naučí vám pomáhat.
Práce jako zábava
Nenechte ale dítě nikdy uklízet samotné, bez dohledu, mějte potomka neustále na očích. Uklízení a domácí práce budou dítě také více bavit, když bude zapojeno více lidí a udělá se z činnosti hra. Fantazii se meze nekladou, zkuste si například hrát při vytírání podlahy na vysychání moře atd. Dítě to ocení a u práce déle vydrží. Naučte se přijmout dětské neobratné pokusy o „výpomoc“ s láskou a pochopením, rozhodně tak postavíte základ budoucímu kladnému vztahu k domácnosti. A nejedná se jen o děvčátka, chlapci by měli také poznat, že se nádobí samo neumyje a večeře nedorazí teplá rovnou z obchodu na talíři. V tomto genderové rozdíly nedělejte, budoucí partnerky vašich chlapečků to ocení.
Nepovedlo se? No a co!
Domácí práce jsou pro děti důležité i z jiného důvodu. V první fázi života trénují hmat a jemnou motoriku, koordinaci a rovnováhu. Malé děti sice pomáhají rády, ovšem jen když se chce jim. Pomoc stojí dospělou stranu nezměrné úsilí a efekt je často nevalný. Následný úklid vylitého mléka, rozbitého talíře, záchrana obarvených a sražených věcí z pračky bývá často nad naše síly. Dobře míněná předsevzetí „uděláme radost mamince“ se často zvrhla v napravování nenapravitelných škod a drobných domácích katastrof. Ale i přesto dbejte na to, abyste dítě pochválili aspoň za tu část práce, kterou provedlo dobře, a za snahu, jíž vám chtělo udělat radost. Poraďte mu, jak na to jít příště a nabídněte mu pomoc.
Příklady táhnou
Podle moudrých knih by se dětem neměla dávat práce za trest. Domácí práce však budou vždycky vnímány jako nutné zlo (vždyť je tak vnímáme i my dospělí). Velkou roli hraje také rozdělení rodičů a dalších členů rodiny rolí v péči o domácnost. Pokud tatínek běžně pomáhá mamince, občas uvaří a je schopný nacpat prádlo do pračky, nebudete asi muset synovi dlouho vysvětlovat, že domácí práce nejsou jen pro holky. Pokud máte doma chlapa, který si kuchyň spojuje jen s plnou ledničkou, podlaha se myje sama a prádlo se mu do skříně nějak samo srovná, bude potřeba si o povinných domácích pracích promluvit nejdřív s partnerem. Spolu pak nastavte pravidla a limity, kdo co bude dělat.
Veškeré názory a tvrzení jsou dílem autora článku. Případné citace jsou uvedeny.
Sledujte nás na sociálních sítích:
