Každý si z dětství nese několik nepříjemných zážitků, které se s ním táhnou celý život. Ale občas jsou to i úplné maličkosti.
Pojďte se s námi podívat na ta drobná traumata (zkusme to vážné téma brát trochu s nadsázkou) a podělte se s námi o ta vaše!
1. Pohádky
* Kdyby existovala soutěž o sice talentovaného, ale hororového pohádkáře, pan Andersen by nejspíš vyhrál na celé čáře. Sice nepsal takové krváky jako bratři Grimmové, ale takové Děvčátko se sirkami si budete pamatovat do smrti. A ne v dobrém. Před svými dětmi jste pak odhodláni tohle literární dílko tajit tak dlouho, jak to jen půjde.
* Nebo Slavík a růže. Nad čítankami s tímhle textem od Oscara Wilda jsme slzeli snad všichni (kdo vlastně vymyslel, že se jedná o pohádku?).
* A vlastně můžeme začít hned u leporel. Takové ty příběhy, kde kuřátko/medvídě apod. hledá maminku, která se mu ztratila, nemůže ji najít a navíc jsou na něj ostatní zvířátka zlá, to je pro dětskou dušičku taky docela psycho.
* Pokud se zamyslíte nad televizí, pak jsou tu takové skvosty jako Deváté srdce (z pohledu dospělého mimochodem skvělá pohádka) nebo Nekonečný příběh. Právě ve druhé ze jmenovaných pohádek poprvé vidíte umírat důležitou postavu (a ještě je to kůň, že). Toho bylo do té doby vaše dětství ušetřeno (co na tom, že na konci už je zas naživu, ten obraz máte před očima navěky).
* A vůbec jeden z nejhorších okamžiků je, když vám nějaký starší kamarád pohádky úplně zničí. Třeba tím, že vám vysvětlí, proč není možné pozřít celého člověka (ani když jste vlk), že na lopatě těžko někoho šoupnete do trouby nebo že zvířata nemluví ani nechodí v botkách. Vaše dětství pak definitivně skončí okamžikem, kdy vám na přednášce z psychologie literatury profesor sdělí, že všechny pohádky mají sexuální podtext, třeba v Popelce princ nezkoušel u všech dívek ve vsi střevíček, to je jen metafora pro jistou tělesnou partii…
2. Rodiče, sourozenci a jiná zvířena
* Když už jsme nakousli ten sex – pro mnohé z nás bylo překvapením (či spíše naprostým šokem), když jsme se dověděli, jak ony ty děti vlastně vznikají (tohle dělal táta mámě?!).
* Samostatnou kapitolou je, když rodiče při oné činnosti omylem načapáte. Nebo je slyšíte přes zeď a je vám jasné, co se v té jejich ložnici děje…
* Nebo když se vám maminka v rozpacích snaží naprosto racionálně vysvětlit, co je to ta menstruace (tedy pokud jste žena). Z představy, že jednoho dne prostě z ničeho nic vykrvácíte, nebudete spát pár dní.
* Když omylem vrazíte do koupelny a tam si právě spoře oděná babička chystající se do sprchy vyndává zuby, budete mít do konce života na co vzpomínat (na babičku vzpomínáte samozřejmě s láskou, ale ta konfrontace se stářím v jeho doslovné nahotě je pro dětskou mysl síla).
* Pokud vám rodiče dokola omílají, že jako starší ze sourozenců přece musíte mít rozum, je zaděláno na trauma jak hrom. A pokud párkrát schytáte nějakou tu ránu či výčitku za něco, co udělal váš mladší bratr či sestra, nikdy jim to nezapomenete (ani rodičům, ani sourozencům).
* Večer, kdy některý z vašich rodičů zkusil uplatnit zásadu „Nevstaneš od toho stolu, dokud to nesníš“, se vám do paměti zapíše zlatým písmem. Nemluvě o tom, že dotyčný pokrm, který před vámi leží, nedáte do pusy několik lety (jestli kdy vůbec).
3. Škola a kamarádi
* Začněme spíše školkou – schválně, kolik z vás potají lovilo z mléka ke svačině škraloup a svůj malý žaludek přesvědčovalo, že teď nebude nejlepší chvíle na to, aby svůj obsah poslal nahoru?
* A ještě chvíli zůstaňme u jídla. Školní jídelny byly traumaty v oblasti gastronomie pověstné. Tak schválně, patříte k těm, kterým zprotivily rajskou, nebo koprovku?
* Když dostanete první černý puntík nebo rovnou pětku, to je také skoro na zhroucení. Čím nižší třída, tím větší pravděpodobnost zhroucení. A o první poznámce ani nemluvě!
* A k učitelským traumatům ještě jednou – když vám s taktem vlastním sdělili, že do sboru nemůžete, protože zpíváte falešně (a to jste si do té doby prozpěvovali prakticky neustále, za obdivných pohledů rodiny), nebo že nejedete s ostatními na sportovní hry, protože by kvůli vám družstvo prohrálo, je jasné, že některé předměty budete nenávidět do konce života.
* Kamarádi jsou také občas poklad. Tak například když vám nějaký dobrák ve druhé třídě prozradí, že Ježíšek není a dárky nosí prostě rodiče.
Sledujte nás na sociálních sítích:
