Dnešní uspěchaná doba upřednostňuje mladé, zdravé a silné. Zcela na okraji pozornosti pak zůstávají stárnoucí lidé a senioři, kteří nám však – a to si mnozí mladí neuvědomují – mohou nabídnout víc, než si připouštíme.
Dříve se staří lidé těšili úctě a vážnosti, dnes jsou často viděni jako „přítěž“ a stárnutí, jež je přirozeným procesem, jako něco, čemu je snad lepší se zcela vyhnout.
Přitom i my budeme jednou staří – stejně jako naši rodiče a prarodiče. A stejně, jako nám oni dávali svou lásku a péči, dokud jsme nebyli schopni se sami o sebe postarat, tak bychom jim měli jejich city a činy v době, kdy oni sami nyní ztrácejí síly, oplácet.
Ano, občas stojí péče o seniora mnoho sil a trpělivosti, ale ruku na srdce – není to náhodou to nejmenší, co můžeme pro lidi, kteří o nás pečovali, milovali nás a stále milují, udělat?
Dopis, který by měl číst každý
Právě pohled „z druhé strany“ nabízí dopis, který v současnosti zaplavuje sociální sítě. Dopis, který napsal Guillermo Peña, je listem, který by jistě napsala své dceři nejedna stárnoucí maminka. A rozhodně je dopisem, který bychom si měli přečíst všichni. Abychom si uvědomili, že nebudeme vždy mladí a že bychom se k seniorům (zvláště svým nejbližším) měli chovat s úctou a láskou.
Moje milovaná,
každý den si uvědomuji, jak stárnu, a tak Tě prosím, měj se mnou trpělivost a snaž se pochopit, čím procházím.
Pokud mu musíš nějakou věc opakovat, prosím, neříkej mi: „vždyť jsem ti přece říkala před minutou!“. Vzpomeň si na dobu, kdy jsi byla malá a já Ti musela každý večer vyprávět stále tu samou pohádku, dokud jsi neusnula.
Ano, občas se stává, že se nechci vykoupat, ale prosím, nezlob se na mě a neuváděj mě kvůli tomu do rozpaků. I Tebe jsem jako malou musela uhánět, když jsem se Tě snažila umýt, a i Ty ses vymlouvala, jak jsi jen mohla.
Když vidíš, že nerozumím novým věcem, dívej se na mě s pohrdáním a dopřej mi dostatek času. Jen si vzpomeň, jak jsem Tě trpělivě všemu učila, ať už to bylo jak se obléci, jak se učesat nebo jak správně jíst.
Jestliže občas ztratím pojem o tom, o čem zrovna mluvíme, dej mi, prosím, čas si vzpomenout. Nebuď netrpělivá, nervózní či arogantní. I pro mě je těžké, když si nedokážu vzpomenout. V té chvíli vím jen jediné – že jsi pro mě tou nejdůležitější a že chci být s Tebou.
Pokud mi mé staré a unavené nohy nedovolí být tak rychlá jako dříve, podej mi, prosím, ruku, tak jako jsem Ti já podávala tu svou, když ses snažila chodit.
Jsou dny, kdy jsem ze svého stáří nešťastná. Prosím, snaž se mě pochopit, vezmi mě za ruku a buď se mnou až do konce mého života.
Nic se nevyrovná času, který jsem se Tebou strávila, a jsem Ti za něj vděčná.
Vždycky jsem tu pro Tebe byla a chci Ti říci jediné – miluji Tě, moje nejdražší dcero.
Sledujte nás na sociálních sítích:
