Když děti nepřímo žádají o pomoc

Pokud se necítíme dobře, je opravdová úleva, když se nás někdo se zájmem zeptá, zda je vše v pořádku. Protože požádat někoho o pomoc může stát hodně úsilí. I naše děti se tak mohou cítit. Přestože se jejich život často zdá bezstarostný, mohou i je sužovat starosti a strach. 

Nátlak ve škole, tlak společnosti a nátlak vrstevníků – aby život dětem nenaložil příliš, je důležité, abychom jim věnovali pozornost a naslouchali jim. 

"Bolí mě břicho."

Pokud je dítě zdravé a neexistují žádné lékařské důkazy o opakujících se bolestech břicha, může si dítě do žaludku promítat úzkost, akutní stres nebo obavy. Pokud se bolesti žaludku objevují pravidelně „bez důvodu“, je důležité, aby si rodiče na dítě udělali čas. Nejde o to soustředit se na bolest břicha, ale jednoduše se ptát a poslouchat, jaký byl den. Většinou bolest žaludku zmizí sama už během rozhovoru.

"Bojím se."

Strach u dětí může mít mnoho příčin a je důležité je prozkoumat. V závislosti na vývojové fázi jsou určité obavy „normální“. Rodiče by měli se svými dětmi mluvit, zkoumat, odkud strach pochází, a podporovat své dítě v tom, aby se naučilo strach zvládat. Pokud se naučí dostat svůj strach pod kontrolu a zvládnout situaci, posílí své sebevědomí.

Pokud však úzkost dítěte přetrvává delší dobu a dítě již prošlo vývojovou fází, pro kterou je úzkost typická, může mít dítě úzkostnou poruchu. Pomoci může behaviorální terapie. Promluvte si o tom se svým pediatrem.

"Nikdo mě nemá rád."

Děti, stejně jako my dospělí, mohou být v depresi. Může to být jen špatný den, ale může to být také skutečná deprese. Diagnostikovat to u dětí je obtížné. Rodiče by měli být ostražití, když se dítě změní. Pokud klesá studijní výkon nebo pokud se dítě jeví jako sklíčené, mohou to být první příznaky deprese. Svědčí o tom i frustrace a silná sebekritika.

Rodiče mohou pomoci svému dítěti posílit jeho sebevědomí, vytvořit pocit úspěchu, předat dítěti zodpovědnost, a snížit tak strach. Taková opatření mohou chránit před depresí, ale nejsou zárukou. Protože deprese je nemoc a je třeba ji brát vážně.

"Nechci jít do školy."

Tlak na výkon, vztek na spolužáky nebo učitele, ale také nuda a nedostatek výzev mohou vést k tomu, že dítě už nebude chtít chodit do školy. Promluvte si s dítětem o tom, co se přesně děje. Promluvte si s učiteli a hledejte společně řešení.

"To nezvládnu!"

Některé děti se bojí, že udělají něco špatného nebo neudělají to, co od nich ostatní očekávají. Cítí velký tlak a často jim chybí sebevědomí. Rodiče mohou svému dítěti pomoci tím, že ho povzbudí. Dítě se musí naučit, že dělá věci především pro sebe, aby se cítilo dobře, ne pro druhé.

"Už nevím."

Pokud dítě neustále odpovídá „nevím“, může to znamenat, že se bojí dát špatnou odpověď, aby se mu druzí nesmáli. Dítě pravděpodobně postrádá sebevědomí nebo pociťuje nesmírný tlak zvnějšku, nebo zevnitř, aby vždy dělalo věci správně.

Rodiče by měli dát svému dítěti najevo, že může a smí říkat, co si myslí. Že jeho názor, názory a myšlenky mají stejnou cenu jako jejich. Pokud rodiče svému dítěti důvěřují a nechají je rozhodovat častěji, dítě to posílí. 

"Můžu spát s vámi?"

Je také zcela v pořádku, aby starší děti občas spaly v posteli s rodiči. Pokud se stává častěji, že dítě chce jít do postele rodičů, měli by se rodiče ptát: Proč? Bojí se dítě (tmy)? Stalo se během dne něco, co ho stále trápí? Dítě, které hledá blízkost rodičů, by nemělo být odmítáno. 

"Není mi dobře! / Necítím se dobře."

Dítě, které říká, že se necítí dobře, je třeba vždy brát vážně a naslouchat mu. Strach, tlak a obavy mohou dětskou duši velmi zatížit a poškodit. A zase je na rodičích, aby správnými otázkami přišli na to, co se děje, a proč se dítě necítí dobře. 

Zdroj: názory autora a zkušenosti autora