S prvním vypadlým zubem přichází období vzdoru

Někde mezi koncem mateřské školy a začátkem základní školy děti mění své chování. Mívají opět záchvaty vzteku nebo citové výlevy, rozvíjejí se u nich nepochopitelné strachy a chovají se tak trochu, jako by už byli v pubertě.

A do jisté míry jsou. Termín puberta viklavých zubů, známá také jako 6letá krize nebo předpuberta, zní zpočátku neškodně. Jakou krizi může mít šestileté nebo sedmileté dítě jen proto, že má uvolněné zuby? Ale jak napovídají výbuchy hněvu a emocí, tato růstová fáze nebude tak neškodná ani pro vaše dítě, ani pro vás rodiče.

Na rozdíl od puberty to nejsou hormony, které dočasně vyvedou vaše dítě z cesty, ani to nejsou vypadlé zuby. V jeho hlavě se v této fázi děje tolik změn, že neví, jak se s nimi vypořádat. 

Co se děje během puberty volných zubů?

Děti rostou rychlým tempem. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Když jim bude pět, šest nebo sedm let, najednou si všimnete, že už to nejsou ty malé děti, jakými byly ještě včera. Najednou vypadají dospěleji, hádají se s vámi, jako by nebyl žádný zítřek, a spousta věcí, které máma a táta navrhují, jim připadají hloupé.

Vítejte v první pubertě. Malá věc je může úplně vyvést z cesty, extrémně je zarmoutit nebo pořádně rozzlobit. Mnoho rodičů v tuto chvíli nepoznává své dítě a přemýšlí, zda neudělali něco špatně.

Kolem sedmého roku života u mnoha dětí začíná růstový spurt. Najednou vystřelí a pak se musí smířit se svým ‚novým‘ tělem. To znamená, že mnoho dětí má mnohem výraznější potřebu pohybu. Sedět klidně je ještě větší problém.

Jak se vypořádat s předpubertou?

Stejně jako ve všech fázích vývoje, vypořádat se s předpubertou vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Možná dokonce více, než jste dosud museli mít. Protože vaše dítě nereaguje tak nevyzpytatelně nebo impulzivně proto, že by vás chtělo otravovat nebo vyzývat, ale proto, že si není jisté a neví, co chce.

Na jedné straně chce dělat věci sama, protože je ve fázi autonomie. V jednu chvíli tedy může vzteky poslat mámu a tátu ze svého pokoje a v další chvíli volá rodiče zpátky. Dítě je uvnitř rozpolcené a přemožené svými pocity.

Je velmi důležité, abyste své dítě brali vážně, bez ohledu na to, jak nedůležitý se zdá být důvod jeho zhroucení nebo výbuchu. Protože vaše dítě to v tu chvíli tak cítí. Nesnažte se potlačit jeho vztek nebo smutek. Také odolejte nutkání nechat se unést vlastním výbuchem vzteku. Nechte ho vyjádřit své pocity. Jen se ujistěte, že neublíží sobě ani ostatním.

A poslouchejte ho. My dospělí se až příliš často ztrácíme v nekonečných hádkách, snažíme se věci vysvětlit nebo zlehčit. Ale to vašemu dítěti nepomůže. V takové situaci se s ním nehádejte, nebude vás poslouchat. Neberte si jeho výlevy osobně – jen mu buďte oporou.

Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK557443/, www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5716335/