Syndrom neviditelného dítěte ovlivní jeho dospělost

„Skleněné dítě“ je termín používaný k popisu někoho, kdo vyrůstal v domácnosti s malou pozorností rodičů. "Skleněné dítě" vyrostlo většinou v rodině s jedním sourozencem, který byl velmi nemocný nebo měl handicap. Tento termín v současné době zažívá určitou renesanci na sociálních médiích – dostatečný důvod, abychom se na tento fenomén podívali blíže (1).

Protože dítě, které rodiče či jiní vychovatelé vědomě přehlíželi – jako by bylo neviditelné, není v naší společnosti bohužel nic neobvyklého. Takové dětství ovlivňuje celý zbytek života člověka (1).

Co znamená „Glass Child“

Je to slangový termín, který se často používá k popisu sourozenců dětí s chronickým onemocněním nebo zdravotním postižením. Skleněné děti přebírají pečovatelské povinnosti a „nemají žádné problémy“. Jsou neustále dokonalí a pokud se jich někdo zeptá, jak se mají, odpověď je vždy „Mám se dobře.“. Vlastní potřeby odkládají stranou, nepřitahují pozornost – jsou „neviditelní“. Skleněné děti nechtějí své rodiče zatěžovat žádnými dalšími zátěžemi a většinou v rodině brzy převezmou úkoly, které patří spíše dospělým. V důsledku toho mohou vyrůst a dospívat mnohem rychleji než jejich vrstevníci. Ale často takové citové zanedbávání a dětství, které nemohli prožít, zanechává stopy (1).

Jak dětství ovlivňuje život dospělých

Jak byste mohli upřednostnit své vlastní potřeby před sestrou, která nemůže sama jíst? A co bratr, kterému zbývá jen pár let života? Průhledné dítě si často velmi brzy všimne, že se sourozenci dostává více pozornosti, pociťuje smutek, vztek a závist – a pocity viny. Neviditelné děti se přizpůsobují, aby vyhovovaly chodu v rodině. Takové dětství ale není pro dotyčného bez následků – v dobrém i ve zlém (2).

Neviditelné děti jsou citlivější než ostatní

Neviditelné dítě je citlivější na vlastní pocity a vnější podněty. Na jednu stranu to znamená, že ho snadno rozruší kritika nebo negativní komentář. Zároveň se zvýšená citlivost může projevit i tím, že má silný smysl pro empatii a soucit s ostatními (1). 

Štěstí, smutek, vztek, strach – neviditelné děti velmi silně cítí každou emoci. I zde je více než jedna stránka: Může být velmi příjemné prožívat „pozitivní“ emoce, jako je radost, tak intenzivně. Takoví lidé zároveň často obtížněji regulují vlastní emoce a udržují emoční rovnováhu (2).

Sklon k perfekcionismu

Být za každou cenu perfektní – naprosto nemožný standard, který si mnoho neviditelných dětí nastavuje na celý život. Přece nechtějí být pro své okolí přítěží, další příčinou smutku. Ale touha po dokonalosti (které je v životě téměř nemožné dosáhnout) často vede k začarovanému kruhu přehnané sebekritiky a zklamání (2). 

Důležité je, že být neviditelným dítětem rozhodně není slabost. Samozřejmě, že určité důsledky takového dětství mohou být v určitých situacích velmi stresující. Ale jak už to v životě bývá, syndrom skleněného dítěte je věcí perspektivy: Nakonec bylo dětství tím, čím bylo. Ale také to vedlo k jedinečnému aspektu osobnosti, včetně toho, že si tito lidé vyvinuli velmi citlivou empatii (2). 

Zdroj: (1) www.charliehealth.com/post/what-is-glass-child-syndrome, (2) www.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/casp.2602