Doba je hektická a náročná, a proto nemáte čas hlídat, co vaše dítě dělá ve svém volném čase. Jak to má s hraním na počítači? Otevřete oči a buďte ve střehu, závisláků je totiž čím dál víc!
Americká vládní agentura National Health Service hlásí, že dětí, které okolo věku 13 až 17 let hrají videohry i 14 hodin denně, přibývá (1). Někteří teenageři jsou na hrají přímo závislí způsobem, že by „raději byli mrtví, než aby nehráli“. Je to případ i vašeho potomka? Tohle jsou prokazatelné a přímé znaky závislosti, které sestavila Americká psychologická společnost (American Psychological Association) (2).
Zaujatost hraním
Mluvíte, na něco se ptáte, procházíte okolo, a stejně jste vzduch. Dítě má svůj svět, navíc je tak zaujato tím, co vidí na monitoru svého počítače nebo telefonu, že absolutně neregistruje, co se kolem něj děje.
Abstinenční příznaky
Dítě přineslo špatnou známku ze školy, mělo potyčku se spolužákem, neudělalo domácí práce. Za porušení kázně si vymyslíte trest – žádné hraní. Co se stane? Dítě absolutně neví, jak se zabavit. Běžné věci, jako třeba jízda na kole, ho iritují, pohrdá jimi a zmiňuje se o nudě. S tím vším se dostavuje smutek, úzkost a podrážděnost (klasické abstinenční příznaky).
Neschopnost přestat
Potřeba hraní je nutkavá a nelze s ní jen tak přestat. I proto ratolest nejde k obědu, navzdory tomu, že svého syna nebo dceru voláte už podesáté. On nebo ona přece „musí“ dohrát level, než se půjde najíst. Bez toho to přece „nejde“.
Vzdávání se jiných aktivit
Ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity kvůli hraní jsou taktéž velmi častým projevem toho, že dítě už svoji „zaujatost“ vůči hrám přetransformovalo na závislost.
Klamání rodinných příslušníků
„Ne, já hraju jenom pár minut!“ I na lži a klamání rodinných příslušníkům o množství času stráveného hraním her si dejte velký pozor!
Využití hraní ke zmírnění negativních nálad
Pocit viny, beznaděj, nuda…. Jakmile se „lékem“ na tyhle stavy vašeho dítěte stane hraní, je už pozdě. Tedy téměř. Pacienti závislí na hraní her podstupují kognitivně behaviorální terapii, která zahrnuje rozhovor s terapeutem, jež pracuje na tom, aby se dotyční naučili ovládat své nutkání. Většina pacientů vyžaduje léčbu po dobu přibližně tří měsíců, což představuje 12 sezení. Kvalitní centrum pomoci také nabízí rodičovské workshopy či podpůrné skupiny a rodinnou terapii.
Zdroje: (1) www.aifs.gov.au/resources/short-articles/too-much-time-screens, (2) www.psychiatry.org/patients-families/internet-gaming
Sledujte nás na sociálních sítích:
