Plastové částice z vody i potravin přecházejí z matky na plod

Plasty všude, kam se podíváš. Taková je dnešní doba, což dělá pořádné vrásky nejen příznivcům ekologie, ale i lékařům, kteří obavy o naše zdraví ani trochu neskrývají.

Pohroma, nad kterou nelze přivírat oči

Mikro a nano plasty jsou všudypřítomné. Tyto miniaturní částice vznikají rozkladem větších plastových předmětů, ovšem záměrně se přidávají i do komerčních výrobků, jako je například kosmetika, nádobí, syntetické textilie a obalové materiály. Neúmyslně je přijímáme i prostřednictvím potravin, vody a ovzduší. Problémem je pak i to, že se na tyto částice mnohdy navazují další znečišťující látky, a to včetně těžkých kovů, alergenů a toxinů, čímž se zdravotní hrozby a rizika ještě násobí. Plasty, kterým se bohužel nejde nijak vyhnout, prý mohou poškodit i nenarozený plod, který si v ženském lůně poklidně čeká na své zrození (4).

Plastové těhotenství jako vizitka současnosti

Naznačují to alespoň vědecké studie provedené na zvířatech (1), z jejichž závěrů vyplývá, že mikroskopické plasty pronikají do placenty a buněčných membrán, načež postupují do jater, ledvin, srdce, plic i mozku potomka (1). Tím pak mohou ohrozit jeho správný vývoj i raná stádia života, což je to nejzranitelnější období. Pravda je bohužel taková, že nevonící „dáreček“ v plence obsahuje desetkrát více mikroplastů, než výkaly dospělého jedince (2). Průměrný člověk pak zpravidla zkonzumuje každý týden asi pět gramů plastových částic, což jen tak pro představu velikostně i váhově odpovídá platební kartě (3). Ačkoli vědci připouští, že se nemůžeme vrátit do doby kamenné, měli bychom se podle nich stát chytřejší společností a přijmout udržitelné koncepty, abychom se zdravotním krizím vyhnuli. Myslíte si to také?

Zdroje: (1) www.researchgate.net/publication/368521005_Ingested_Polystyrene_Nanospheres_Translocate_to_Placenta_and_Fetal_Tissues_in_Pregnant_Rats_Potential_Health_Implications, (2) www.pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/acs.estlett.1c00559, (3) www.pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/acs.estlett.1c00559, (4) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7068600/