Jak nedělat ve výchově stejné chyby

Říká se, že to, co zažijete v prvních dvou letech života, je nevratné. Čím je dítě mladší, tím větší zodpovědnost rodiče mají, protože jak se s dítětem zachází v prvních letech života zanechává stopy na celý život. Pokud jsme hluboce přesvědčení o tom, že nejsme dost dobří, pak předpokládáme, že ostatní lidé to vidí stejně. Očekáváme odmítnutí a podle toho se chováme.

Dostat se ze začarovaného kruhu může být těžké

S rodiči máme neuvěřitelně úzké pouto, protože jsou to naši první velcí a důležití lidé. Toto je pouto, které je tak nezapomenutelné, že vydrží na celý život. U mnoha lidí je loajalita k rodičům tak hluboká, že by se raději drželi svých negativních přesvědčení, než by přiznali, že jejich rodiče některé věci udělali špatně. To ukazuje, jak velká je naše potřeba chránit naše rodiče. 

Mohou za všechno rodiče?

Rodiče mají velkou zodpovědnost, ale za všechno nemohou. Nakonec se rozhodujeme sami a utváříme svou vlastní cestu životem. Teprve když poznám svůj vlastní vzorec, mohu od něj získat určitý odstup a osvobodit se od něj. Prvním krokem je položit si otázku: Mají tato negativní přesvědčení něco společného se mnou? Nebo spíš s tím, jak jsem vyrostl? Je třeba si vnitřně jasně představit, že jsem to nebyl já, kdo selhal, ale částečně moji rodiče. 

Odstřihnout se, nebo ne?

Pokud vás napadlo vyřešit problém tak, že se přestanete s rodiči stýkat, vězte, že to rozhodně není nutné. Jestliže od rodičů v dospělosti cítíte lásku a podporu, je váš vztah naprosto v pořádku. Pokud ale vás ale rodiče neustále ponižují, využívají, manipulují nebo ubližují, pak je dobré přerušit kontakt a říct si: Musím se chránit. 

Pokud rozumíte struktuře psychiky, se správnými nástroji ji můžete také opravit – je to jako s opravou auta. A ne vždy k tomu potřebujete psychoterapeuta. Sebereflexe je nutností, která daleko přesahuje vaši vlastní zkušenost štěstí!

Zdroj: názory autora