Hádat se je dovoleno

Každodenní život matky není vždy snadný. Zvláště když jí děti „skáčou na hlavě“, může to leckteré lézt na nervy. Právě tohle "být na konci s nervama" vyvolává u mnoho matek pocity viny. Mohu se jako matka rozčilovat kvůli svým dětem? A co mám dělat, když mě poté trápí pochybnosti o mně samotné a já sama sebe ptám, zda jsem dobrá matka? Maminka blogerka Constance Hall, která má tři vlastní děti, se také divila.

Její příspěvek na Facebooku na toto téma byl sdílený více než 315 000krát, lidé ho komentovali více než 45 000krát a lajkovali více než 415 000krát (od července 2018) (1).

Je normální, že vás děti přivádějí k šílenství

V současné době je takových bloggerek-matek více – protože sdílené neštěstí je poloviční. A je jisté, že se najde mnoho „spolutrpitelek“, které mohou svojí troškou přispět do diskuse. Australská blogerka a autorka Constance Hall měla pocit, že ji její děti štvou možná až příliš často – a díky tomu se pak cítila špatně. Teprve když si vzala k srdci komentář přítele rodinného terapeuta, přišla změna.

V reakci na své pochybnosti o sobě jako matce řekla, že je zcela normální, že nás naše děti každou chvíli přivádějí k šílenství, hádáme se, a proto se cítíme špatně. Ale to je součást rodinného života. Podle terapeuta děti komunikují právě svým pláčem a křikem. Batolata pláčou, malé děti se vztekají a teenageři si neustále stěžují. A matky často musejí počítat alespoň do deseti, než své ratolesti nakonec odpoví. To je zkrátka běžná komunikace mezi rodiči a dětmi.

Podle terapeuta je to mnohem lepší než ticho, kdy si každý „zaleze do svého kouta“. Domácnost plná křičících dětí, hádajících se teenagerů a naštvaných rodičů je v očích terapeuta dobrou a funkční Naopak mnohem více je potřeba se starat o děti tiché, o teenagery, kteří utíkají z domu, nebo o rodiče, kteří se svými dětmi vůbec nemluví.

Zdroj: (1) www.facebook.com/mrsconstancehall, názory autora