Mozek matky a dcery má hodně podobné empatické i emoční vzorce, které jsou základním stavebním kamenem vzájemného porozumění. S chlapci je to jiné, protože ti cílí spíše na logiku. Co se od své maminky učí už během prvních let života?
Pouto mezi matkou a dítětem je zřejmě jedním z nejsilnějších lidských spojení. A také celoživotním závazkem i posláním (1). Co je na něm tak zvláštního a na jakém principu funguje? Rozhoduje tu chemie mozku i pohlaví potomka!
Instinktem to jen začíná
Jisté je, že v podstatné části tohoto vzácného svazku hraje roli mateřský instinkt, který se samovolně „zapne“ ve chvíli, kdy žena poprvé spatří svůj malý uzlíček štěstí (3). Jen si vzpomeňte na tu záplavu láskyplných emocí, když vám v porodnici položili miminko na náruče! Dá se to vůbec k něčemu přirovnat? Vědci, kteří se na studium tohoto vztahu zaměřili, zjistili, že pouto mezi dívkou a chlapcem má trochu jiné obrysy a zákonitosti.
Jedno velké porozumění mezi dvěma mozky
Poznatky studie (2) zveřejněné v magazínu Journal of Neuroscience poukazují na skutečnost, že mozek matky a dcery má hodně podobné struktury a vzorce, které ovlivňují empatii a regulaci emocí. Jinými slovy – hlava jim funguje dá se říci stejně. „Domnívám se, že matky a dcery jsou empatičtější a společensky uvědomělejší. Vždyť mezi ženami existuje vzácné spojení a hluboké porozumění již odpradávna,“ vysvětluje australská psychoterapeutka Joanne Wilson. „Mužský mozek je více černobílý a zaměřený spíše na logiku,“ dodává expertka. Jak to vypadá v praxi?
Názorná ukázka budoucích mezilidských vztahů
Mezi matkou a synem je sice o trochu menší empatie, ovšem stále tu zůstává velice silná vazba, která se formuje zejména v prvních letech. Chlapci vidí svou matku jako hodnou, vřelou a starostlivou pečující ženu, v mnoha ohledech je jejich první láskou. Maminky mají skvělou příležitost ukázat svým synům, jak se muži k ženám mají chovat a jaký k nim mají mít respekt (3).
Zdroje: (1) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16649675/, (2) www.neurosci.org/content/36/4/1254, (3) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/2028282/
Sledujte nás na sociálních sítích:
