Z vašeho vztahu se vytratila jiskra a vášeň. Co z něj zbylo? Pocit, že člověk ještě stále není tak úplně sám a dělí se o náklady na bydlení. Možná právě tohle vás popouzí k rozhodnutí, zda vyčpělé partnerství ukončit. Nejdřív zvažte důsledky vůči dětem!
Neklape to už delší dobu a vy chodíte jako tělo bez duše. Taky si noc co noc kladete otázku, zda s partnerem máte, nebo naopak nemáte, zůstat čistě jen kvůli dětem. Rozchod a rozvod má na děti negativní dopad, proto by každý nejprve měl udělat všechno pro to, aby k němu nedošlo,“ apeluje expertka s tím, že v posledních několika desetiletích vědecké výzkumy prokázaly pár nesmírně důležitých skutečností (1).
Kompletní rodina jako pilíř budoucího štěstí
Děti z nerozvedených rodin mají méně emocionálních problémů, oproti svým vrstevníkům tolik neinklinují k užívání alkoholu a drog, častěji studují vysokou školu, mají lepší vztahy s oběma rodiči, je u nich sníženo riziko rozvodu v dospělosti, dělají chytřejší rozhodnutí a prožívají finančně bezpečnější život (2). A to jsou dostatečné důvody k tomu, proč se nad svým vztahem ještě jednou zamyslet.
Pakliže pociťujete samotu, necítíte se spokojeně a šťastně, pořád je tu šance, že se s tím dá něco dělat. Pracujte na svém manželství, které vyžaduje práci a spolupráci, a to hlavně v období citové vzdálenosti mezi partnery. Mnoho problémů se skutečně dá vyřešit ke spokojenosti všech stran. Jisté věci ale ani ona neodpouští.
Jak je to s agresí nebo nevěrami?
Neexistuje omluva ani obhajoba. Pokud dojde k domácímu násilí, slovnímu napadání, závislosti nebo sériové nevěře, odchod z manželství může být tím nejlepším, co můžete pro své děti udělat. Aby navázaly zdravé vztahy, potřebují mít příklad toho, co to ten šťastný vztah vlastně je. V partnerství, které je plné konfliktů, děti podstupují lekce, jež je nutí k selhání v budoucích svazcích (3). Rozchod tak zvažujte už jen proto, že děti trpí úzkostí, pokud spolu jejich rodiče neumějí vycházet. Pamatujte, že mezi základní potřeby dítěte vždy patří pocit bezpečí a jistoty (1).
Zdroje: (1) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34860682/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4240051/, (3) názor autora
Sledujte nás na sociálních sítích: